NENECHTE SI UJÍT!
Celý rozhovor a spoustu dalších informací o budoucností Moravskoslezského kraje přináší UŽ DNES speciální příloha, která je součástí dnešního úterního vydání Deníku:
Letos si připomínáme výročí třiceti let od Sametové revoluce. Co se zde podle vás podařilo změnit k lepšímu?
Já mám tu výhodu, že třicet let jsem žil v totalitě a třicet let žiju v nové éře po Sametové revoluci. Mám to přesně půl na půl. A současnost s minulostí se nedá srovnat, to je úplně o něčem jiném. Svoboda je něco, co se nedá ničím jiným nahradit. Tehdy se severomoravskému regionu říkalo, že to je skanzen komunismu, protože tu bylo to nejtvrdší jádro strany. Byl problém se dostat na vysokou školu, nešlo jet do zahraničí, v obchodě byl „na výběr“ jeden jogurt… Teď je to úplně naopak. Hlavně ta svoboda, která tady je dnes, je ta největší změna. Za to jsem strašně rád, ale nesmí se zapomínat ani na to, že svoboda = odpovědnost. Mám pocit, že hodně lidí se dnes hlásí ke svým právům, ale už mnohem méně k zodpovědnosti. To bychom měli ještě zlepšit.
A jak se podle vás za tu dobu posunul náš kraj?
V prvních třiceti letech svého života vidím náš kraj jako černobílý a zaprášený, těch třicet let dalších je barevných, zelených, rozvíjejících se. Já vím, že náš kraj má pořád problémy se životním prostředím, ale ve srovnání s tím, co bylo, to jsou zlomky toho, co jsme zažívali dříve. Tehdy jsme byli ocelové srdce republiky a dnes jsme v situaci, kdy se průmysl utlumil, o 70 procent klesla těžba uhlí. Ale není to ještě u konce, teď procházíme druhou etapou transformace. První byla v devadesátých letech, pak byl útlum kvůli hospodářské krizi a nyní tady máme další restart, jenž přináší nové prvky rozvoje do našeho regionu. Nikdy jsme se neměli lépe než teď, a to i v tomto kraji. Když vezmete, že nezaměstnanost je nyní 4,2 procenta, tak to nám závidí celá Evropa.
Vnímáte ale i nějaké resty z minulosti, které nás stále ty tři desítky let trápí a je třeba je ještě vyřešit?
Pořád je to životní prostředí, na jehož zlepšení musíme nadále pracovat. I když pravda je taková, že nejvíce znečištění k nám přichází kvůli poloze ve Slezské pánvi z Polska. U nás to řešíme tlakem na výměnu kotlů, ale i průmysl tady pořád sehrává svou roli. Pořád jsme totiž průmyslový region, v tomto odvětví zde pracuje zhruba pětatřicet procent lidí. Ale ta druhá etapa transformace je právě o tom, že ustupujeme od uhelného průmyslu a míříme k tomu s vyšší přidanou hodnotou. Druhý problém kraje, který souvisí s životním prostředím i útlumem průmyslu, vidím v tom, že odsud lidí začali odcházet.
Jaké kroky vedou od uhelného průmyslu k čistší výrobě?
Evropská unie chce dát do takovýchto uhelných regionu větší prostředky, než se předpokládalo. Proto chystáme koncepce přechodu na vodík třeba u hromadné dopravy, hledáme cesty jak vyčistit kraj od uhelného prachu. I energetika by měla přejít na nové alternativní zdroje, jako je třeba vodík. Ale řekněme si na rovinu, že se do budoucna neobejdeme bez dalších jaderných bloků v České republice. Podívejte, kolik tady dnes jezdí aut. Kdyby se všechny přepnuly na elektřinu, tak ji nemáme a jen z těch alternativních zdrojů ji nezískáme…
A co chcete dělat s tím, aby se lidé začali do našeho regionu vracet?
Musíme dokončit transformaci, jít vstříc inovacím. Naštěstí už mám signály z firem s vyšší přidanou hodnotu, že zde lidé začínají přicházet zpátky. Taky musíme stále zlepšovat to, jak je tento kraj vnímán – změnit image a vážit si víc toho, co tady umíme a děláme. Mám někdy nepříjemný pocit, jak se tady stavíme do horší role, než ve které opravdu jsme, protože ve skutečnosti jsme vnímání jako region s největším potenciálem!
Když se teď vrátíme k tomu, co se v regionu děje aktuálně, tak co považujete za největší počiny kraje roku 2019?
První věc, kterou čtenáři možná moc nevnímají, je to, že jsme získali nejvyšší možné hodnocení našeho hospodaření od mezinárodní ratingová agentura Moody's. Je to důležitý důkaz toho, že se tady hospodaří dobře, že snižujeme zadluženost, a že nám díky tomu banky nabízí úvěry s minimálním úrokem. My tak máme potenciál investovat do dalších věcí, o kterých jsme mluvili.
Co dalšího se podařilo z věcí, které čtenáři přece jen budou vnímat jako hmatatelnější?
To je určitě Prodloužená Rudná. To je věc, která nám všem udělá velkou radost. Pracuje se tam teď intenzivně a já jsem optimista, takže věřím, že se to do konce roku stihne dokončit, i když vím, že se mohou objevit kritické body, které by ty termíny posunuly. Ale chtěl bych u toho ještě poukázat na jednu věc. Je to totiž pro mě i důkaz opaku toho, co se jinak dneska děje v naší republice. A to, že všude všichni na někoho dávají žaloby, vyhrožují, podávají trestní oznámení. A my jsme u Prodloužené Rudné udělali přesný opak. Sedli jsme si ke společnému stolu a podívali se na to pozitivním pohledem a nakonec se našla dohoda. Pro mě je to důkaz, že pozitivní přístup je vždy lepší cesta než výhrůžky a vyvlastňování.
Pomohl ten pozitivní přístup ještě někde?
Ano, v rámci životního prostředí se nám podařilo vyřešit i vratimovské laguny, které se vyčistily a byly předány k využití. Předtím tam byly podavany žaloby, rozhodovaly soudy a nic se nedělo. My jsme se rozhodli to vyřešit pozitivně a povedlo se. Velký počin se stal i v tom, že jsme připravili koncept Pohornické krajiny 2030, který se týká karvinského okresu. Chceme, aby tam vznikly zóny pro volný čas, cyklostezky a případně místa pro průmysl s vyšší přidanou hodnotou. A to se týká třeba i území dnešní zóny Barbora, o které se ještě nedávno hovořilo jako o místu pro čínskou výrobnu pneumatik. Vidíme tam jiné možnosti, které se dnes nabízí, i když to bude ještě běh na dlouhou trať.
Zmínil jste dokončení Prodloužené Rudné, ale co další dopravní projekty? Když člověk jede napříč krajem, tak se všude něco staví…
Otevřel se severní obchvat Opavy, brzy by měl být hotový i obchvat Krnova, zahájila se výstavba kolem Třince a Frýdku-Místku. V tomto kraji se nejvíce staví z hlediska silnic a je to výrazně vidět. Významné prostředky dáváme ale nejen do staveb, ale třeba i do sociálních služeb, a to nejen do našich organizací. Mnohem vyšší podporu z kraje má i oblast kultury. Letos jsme do ní dali 823 milionů korun, v roce 2016 to přitom bylo jen 329 milionů. Dokončujeme projekt vědecké knihovny známé jako Černá kostka, kterou bychom chtěli začít stavět do konce příštího roku. Finalizujeme projekt Bílého stínu, což bude přístavba Domu umění. S městem Ostravou spolupracujeme i na nové koncertní hale u Domu kultury. Chceme, aby lidé měli kam chodit za zábavou.
Nezmínili jsme ještě opatření v oblasti zdravotnictví.
Tady došlo k optimalizaci nemocnic v Havířově, Karviné a Orlové, kde se kumulovala velká ztráta. Ty nemocnice dělaly na malém území totéž a vzájemně se tak „vykrádaly“. Proto se akutní péče přesunula z Orlové do Karviné a Havířova, ale aby to nebylo tak bolestivé, tak se v Orlové rozšiřují ambulantní služby a další zdravotní pracoviště. Orlovská nemocnice se tedy nezavírá, ale jde cestou následné péče. I do dalších nemocnic jsme pak navýšili investice a díky tomu jsme třeba otevírali magnetické rezonance v Krnově a ve Frýdku-Místku.
Kde kraj naopak pořád „tlačí bota“?
Já vím, že je to tradiční téma, ale resty vidím pořád v letišti. Ale jestliže jsme z něj ještě před rokem měli hlavu ve starostech, tak i tady se to přece jen trochu zlepšilo. Došlo k nárůstu cestujících v charterových letech na dovolenou, roste i nákladní doprava. Pevně věřím, že nákladní doprava nám pomůže v tom, že budeme moci dofinancovat přepravu lidí. Máme tendry na linky do Vídně a do Mnichova, ale jednáme i možnosti propojení se s Varšavou a polskými aerolinkami LOT. Ještě budeme muset najít prostředky na opravu přistávací dráhy. To jsou věci, které ještě potřebují zlepšit. Kromě letiště a ovzduší v našem kraji nevnímám zásadnější problém. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace kolem společnosti Liberty, která převzala huť ArcelorMittal Ostrava.
Čeká vás poslední rok aktuálního volebního období – s čím do něj jdete, co byste chtěl ještě prosadit?
Dokončili jsme strategii změny, kterou chceme představit. Kromě zmíněných investic do kultury a dopravy chceme dále podporovat zdravotnictví, musíme se věnovat výrazně více ekologizaci výroby a pokračovat v trendu, který jsme nastavili už před třemi lety. Nechci zapomenout ani na další podporu vzdělávání, kde se taky posouváme mezi nejlepší v republice.
Řekněte zase pár konkrétních příkladů toho, co se bude v příštím roce v kraji dít?
Tak já pevně věřím v zahájení stavby projektu už zmíněné Černé kostky. Víme, že doděláme Prodlouženou Rudnou, k čemuž možná dojde už letos. Navýšíme kapacity v domovech pro seniory – stavíme nový v Kopřivnici a revitalizujeme ty stávající. V oblasti vzdělávání chceme vybudovat lyceum v areálu Vysoké školy báňské, abychom tam nabídli alternativu pro univerzální gymnaziální vzdělání. To musíme dotáhnout, do voleb moc času nezbývá.
To máte pravdu, ten rok uteče rychle… Budete znovu kandidovat na hejtmana? Máte chuť pokračovat?
Já jsem určitě rozhodnutý v krajských volbách kandidovat. Ale stejně tak jsem rozhodnutý, že kdybych byl znovu hejtmanem, tak už bych pak nekandidoval znovu do Parlamentu. Na začátku to bylo přínosné, že jsme i poslancem a pomohlo to prosadit řadu věcí pro tento kraj. Ale teď už je ten čas tam pro mě málo efektivní a práce v tomhle kraji je mnohem zajímavější. Tady vidím cíle do roku 2024, které bych chtěl dotáhnout a věnovat se už jen jim.
Jaké to jsou cíle?
Změna image tohoto kraje, aby byl vnímaný jako progresivní, čistý, v evropském stylu. Aby náš kraj bylo atraktivní místo pro lidi zdejší i ty odjinud, jako je to dneska Praha a částečně i Brno. Ale Praha už je dneska přelidněná, kdežto tady je prostor pro lidi, kteří tíhnou k tvůrčí práci a ocení i to, že je tady blízko nádherná příroda. Tady platí víc než kde jinde mé oblíbené motto: Nejlépe předpovídáte svou budoucnost tak, že si ji sami vytváříte. Tak já bych chtěl mít ještě i další volební období na to, aby se nám povedlo to tady přetvořit pevné základy, na kterých bude tento region dále stavět svou budoucnost.
Poslední otázka tedy směřuje ještě dál do budoucna. Na začátku jsme se dostali ve srovnání o třicet let zpátky, tak se ještě zeptám, jak vidíte Moravskoslezský kraj za dalších třicet let, v roce 2049?
Myslím, že nesmírně důležité bude se přiblížit uhlíkové neutralitě. Nejsem zase takový optimista, že bych si myslel, že za těch třicet let bude vše bez využití uhlí, to asi taky nepůjde. Ale věřím, že kraj bude stát už na úplně jiných čistých základech a že budeme postupovat tak rychle, jak nám to technologie dovolí. Fyzika je fyzika a tu nelze ošálit, ale je třeba se na tento cíl vnímat.
