Všechny díly seriálu Deníku OSTRAVSKÉ ŠACHTY DNES najdete zde

Na individua vycházející z ambulatoria zdravotního střediska někdejšího Dolu Heřmanice nebyl dvakrát pyšný ani zdejší doprovod ministra průmyslu a obchodu (při jeho návštěvě Heřmanické haldy).

Objekt patřící realitní agentuře je ostatně přístupný komukoliv, kdo má kuráž a hned tak něčeho se neštítí.

„Je škoda, že se nepodařilo najít využití pro tehdy pěkné šachetní budovy. Ty chátrají a lokalita dnes není moc atraktivní, ale doufám, že se to změní,“ uvádí Petr Kříž, ředitel odštěpného závodu ODRA s.p. DIAMO pamatující Důl Rudý Říjen (pak Heřmanice) z let 1975 až 1991 a zůstávající i v kontaktu s jeho důlními měřiči a geology.

Abulatorium převedené státním podnikem DIAMO před jedenácti lety do soukromého vlastnictví není zabezpečeno. Ani obligátním Zákazem vstupu! Pracovníci firem v okolí míní, že to tak vyhovuje bezdomovcům. Společnost, jejíž plakáty na fasádě objektu hlásají „Na prodej“, se k tomu ale nevyjádřila ani na opakovanou žádost.

„Záměry s ní mohu mít jaké chci, ale nic se nepohne dále, dokud tedy nebudou vypořádány pozemky,“ vzkazuje Dalibor Schneider.

Ten z pozice vlastníka nevylučuje, že by se objekt mohl změnit ve „vstupní bránu“ budoucí zóny lehkého průmyslu.

V poslední třetí zachované budově šachty se ostatně podniká, sídlí tu firmy vyrábějící plastová okna a zajišťující servis pro výstavy. „K bydlení to není. Nepočítá s tím uzemní plán města,“ vysvětluje Schneider.

Slezkoostravský starosta Richard Vereš říká, že pro hlavní budovu Dolu Heřmanice neměl obvod využití, proto ji prodal.

„Kupce jsme vybrali i podle jeho podnikatelského záměru. Vítěz měl promyšlený investiční plán a prokázal také, že má prostředky na rekonstrukci,“ dodává Vereš s tím, že by tam časem měli dělat obalové materiály.

Pamětnice je z toho smutná
Tři a půl tisíce zaměstnanců, velká závodní jídelna, dvě kantýny otevírané už v pět ráno, krásný a dobře využívaný kulturní dům, ordinace tří závodních lékařů a jedné zubařky, ubytovna pro čtyři stovky havířů vybavená saunou i bazénem… Tak vzpomíná paní Anna na šachtu v Heřmanicích, kde kdysi pracovala jako písařka hlavního inženýra, sekretářka ředitele a referentka na sociálním odboru. „V kantýně čepovali i slabé pivo, myslím sedmičku, které horníkům pomáhalo spláchnout prach po vyfárání,“ přidala jednu zajímavost. Budovy dolu považuje za postavené velmi účelně a s nadhledem. Proto i jí rve srdce, když vidí, v jakém stavu zůstávají ty nezbourané.