K oboru se dostal tak trochu náhodou. Prvně plánoval jít na průmyslovou školu, na kterou se ale nedostal, tak se vyučil dřevomodelářem. Už ve třetím ročníku studií nastoupil do modelárny v tehdejší Nové Huti Klementa Gottwalda.
Později vystřídal plno pracovních pozic, od náčrtkáře až po vedoucího technologa. V roce 1961 pokračoval ve studiu na Vyšší průmyslové škole hutní v Havířově, které zakončil maturitou.
Původní liška Bystrouška na snímcích čtenářů:
V roce 1959 přijeli na huť myslivci z Hukvald a dovezli sádrový model lišky. „Vedoucí slévárny zavolal mému šéfovi, jestli bychom byli schopni model odlít. Tak jsme řekli, že to zkusíme," vzpomíná Rostislav Theimer.
Po směně
Už předtím totiž odlévali třeba bronzová pouzdra na jeřáby do kol.
„Už předtím jsem vždy dostal náčrtek, udělal model a kolegové to pak odlévali. Proto, když pak myslivci přišli se sádrovým modelem, mě slévači vzali do party,“ vzpomíná. „Dělal jsem jim všelijaké přípravky, které byly potřeba. V partě jsme byli dva slévači a já, jako modelář.“
Na lišce pracovali vždy po konci směny. „Bylo to složité. Model měl plno záhybů, hlavně na uších,“ říká Theimer. Sochu odlili celou, ale stala se chyba.
Díra v ocase
Po finálním odlití se v ocase udělala díra, a tak jej museli uřezat a odlít zvlášť. Poté nový ocas přivařili a upravili, aby nebylo poznat, že socha nebyla odlitá jako celek, a liška byla hotová. Tehdy za to každý z nich dostal pár stovek.
„Na Hukvaldech mám kamarádku Elišku. Občas jsem jí volal: „Eliško, je tam ještě ta liška?… a pokaždé tam byla,“ usmívá se Theimer. To se změnilo v roce 2015, kdy lišku neznámý zloděj odnesl.
„Neviděl jsem, co se tam stalo, ale buď ji vysekali, anebo uřezali nohy nad kamenem. Vážila asi 30 kilo,“ kroutí i dnes nad krádeží hlavou. Na novou lišku, která na bludný balvan usedla v dubnu 2016, se jel podívat.
„Není tak pěkná, jako ta naše, která neměla tak hladký ocásek. Měla ho hrubý, protože jsme se snažili, aby to bylo jako srst,“ směje se. Modelář nové lišky neměl totiž k dispozici originální sádrový model.