Nicméně vznik Protektorátu Čechy a Morava nepřijímali Češi v našem regionu trpně. Konala se shromáždění, která vyjadřovala protiokupační nálady.

U příležitosti Dne matek se na Ostravsku konala protestní manifestace osmdesáti tisíc osob. Největší celomoravská protestní pouť se konala na Hostýně. Německé úřady tvrdě zasáhly, proti studentům krvavě.

Tvrdá germanizace

Od počátku okupace na jaře 1939 došlo v Ostravě k zatýkání dle seznamů sestavených ostravskými Sudeťáky. Byli na nich známí vlastenci, učitelé, intelektuálové, politikové, Sokoli, židé. Šlo o Akci mříž (Aktion Gitter). Nejvíce udavačů bylo mezi studenty německého reálného gymnázia.

Na školách nižších stupňů se konaly „rasové výběry“ dětí vhodných k poněmčení. Germanizace byla prioritou. Do regionu se nesměli stěhovat Češi, naopak, z „německých ostrůvků“ na Vyškovsku sem přemisťovali „rasově čisté rodiny“. Na Senném trhu (dnešní ulice Odboje) bylo sídlo gestapa, kde se v přízemí nacházely pověstné mučírny.

Úřady přísně kontrolovaly kulturní i společenské dění, v novinách a rozhlase vládla tuhá cenzura, sport skomíral. Činnost zemědělců v okrajových částech Ostravy byla regulována. Nesměl se pěstovat mák, kukuřice a některé druhy zeleniny. Přísně byly stanoveny počty slepic, husí a kachen.

Obilí, mléko, ale i vepřový či hovězí dobytek podléhali povinným dodávkám. Za černé zabijačky nebo prodávání brambor, mléka či vajíček „pod rukou“, padaly tvrdé tresty. Na důležitých úsecích v dolech, chemičkách a ocelárnách se pracovalo deset až dvanáct hodin denně.

Nedostatek všeho

Lístkový systém na potraviny byl rozdělen do tří kategorií spotřebitelů: pro obyčejné, dále těžce pracující a pro velmi těžce pracující. Poslední dvě kategorie se na Ostravsku a Karvinsku týkaly horníků, hutníků a zaměstnanců zbrojních provozů. Platy byly direktivně stanoveny v rozmezí od pěti set do tří tisíc protektorátních korun.

Obyčejní spotřebitelé (řidiči tramvají, stavební dělníci, městští zaměstnanci, úředníci, učitelé, dělníci ve spotřebitelském průmyslu) mohli na lístky odebrat týdně 2900 gramů chleba, případně 1200 gramů chleba a 900 gramů mouky, půl kila masa, 210 gramů jedlých tuků, dva litry mléka a 3,5 kilogramu brambor. V těžkých provozech byly příděly vyšší.

Na lístky byly šaty a boty. Kvetl černý obchod. Nejžádanější artikly: čaj, kakao, čokoláda, cigarety a slanina. Kilo másla stálo pod rukou 1500 korun, kilo zrnkové kávy 17 tisíc a pánský oblek 20 tisíc korun. Nejdražší byly léky. Potraviny se pašovaly z území bývalého Polska.

Navzdory hrozivým trestům za cokoliv, mladí lidé z otrocké práce v dolech utíkali, v roce 1942 to bylo 1700 osob, v následujícím roce už 4300 osob. Proto byly vytvořeny pracovní tábory, jeden byl v Cihelní ulici, další v ulici U Strouhy nebo v Kunčičkách.

Tam byli ti, kteří nestačili pracovnímu tempu a neplnili nařízené normy. Zvláště tvrdý tábor byl v Rybnické ulici (dnešní Českobratrská). Život obyčejných lidí rozhodně nebyl za okupace jednoduchý.