Ještě v polovině 19. století ulice neexistovala, byla to jen polní cesta, kterou se hnával dobytek na pastviny. Z rozhodnutí radních Moravské Ostravy byly stodoly z centra města přemístěny sem, bylo jich 62.

Poté byly od náměstí vykázány trhy s dobytkem a umístěny na konec ulice Stodolní. Shromažďovalo se tady množství honáků a dobytčích handlířů, kteří ve dne v noci popíjeli a zpívali. A právě ti sem vnesli ducha místa genius loci. Vznikaly zde první hospody. Později zde byly ubytovny pro horníky. A začalo být rušno.

První vlaštovkou hospůdek a zábavných šantánů byl hudební kabaret Lucerna v hotelu Brioni, který tuto činnost zahájil už v roce 1913. V protější hospodě se na zahradě konaly slavné koncerty hornických kapel. Pravda je, že ve Stodolní, Masné, Hollarově a Poděbradově ulici byla centra ostravské prostituce. Na radnici se kupilo mnoho stížností kvůli hluku, řevu opilců, zpěvu a veřejně provozované nemravnosti. Je zajímavé, že nevěstince, ostravsky abštajgy, zde měly ve znaku modrou barvu, zatímco jinde ve světě to byla červená.

ULICE LÁSKY

Nejvykřičenější částí města byly dvě ulice: Stodolní a Porážková. V roce 1899 jeden z nich vlastnila T. Bratterová, která provozovala vůbec první nevěstinec v Ostravě.

V srpnu 1907 se obrátilo jedenáct spolků a osm redakcí časopisů na okresní hejtmanství v Moravské Ostravě, aby v tomto ohledu učinilo přítrž. Marně, například majitelka ilegálního nevěstince Irma Pečenková byla milionářka. Před první světovou válkou bylo v Moravské Ostravě 1500 registrovaných prostitutek.

Po druhé světové válce zpustla Stodolní úplně, město sem stěhovalo nepřizpůsobivé občany, aby domy „vybydleli“ a byl důvod k demolici.

Až po roce 1990 došlo k další změně. Stodolní se proměnila v ulici hospod, klubů, kaváren, šantánů a podobně. Ale objevují se i negativní dopady, jako všude tam, kde se konzumuje alkohol. Objevují se i překupníci drog.

Pověst vypráví, že přeměnu Stodolní v republikový unikát zahájil po roce 1990 legendární klub Černý pavouk, kde byl nejprve antikvariát, později centrum neformálních umělců, především básníků a muzikantů. Konaly se zde výstavy, koncerty a autorská čtení.

PROMĚNA STODOLNÍ

Ve druhé polovině osmdesátých let minulého století byla oblast Stodolní ulice velmi zanedbanou lokalitou v centru Ostravy. Devastace některých budov dosáhla dokonce takového stadia, že filmaři zde mohli točit bez větších úprav filmy z druhé světové války.

Těžko uvěřit tomu, že jedinou restaurací v této oblasti byla vinárna U sudu, která přežila z dob první republiky. Přelomem se stal rok 1995 a vznik antikvariátu, který se později rozrostl a přeměnil v legendární klub Černý pavouk. Ten jako by dal podnět ke vzkříšení a oživení této nevábné lokality.

V roce 1998 vznikly mezi železniční tratí a jatkami další dva kluby, kterými byly drsný Desperado a klub E 99, jejž navštěvovali především vyznavači hard rocku a heavy metalu. A pak už přišel bouřlivý, živelný a vlastně nikým neregulovaný rozvoj. Na malé ploše začal vznikat jeden podnik za druhým, s různými podnikatelskými záměry. Světlo světa spatřila zábavní čtvrť se spoustou lokálů nejrůznějších stylů a její věhlas stále rostl.

Kolem roku 2000 se začalo více upravovat okolí této lokality, přibylo upravených domů po rekonstrukci, vznikala sídla nových firem, dokonce i dlouho zavřený a zchátralý hotel Brioni byl uveden znovu do provozu. A Stodolní o víkendech vřela. Původní diskotéky a koncerty v některých klubech vytlačila bohatší dramaturgie, jíž vynikal především klub Boomerang, jehož provozovatelé stáli v roce 2002 u zrodu festivalu Colours of Ostrava.

Připomeňte si také začátky dalšího ostravského fenoménu - festival Colours of Ostrava 2002 až 2009: