„Jediná souvislost mezi mnou a hornictvím představuje teta, která se počátkem osmdesátých let minulého století vdala za havíře a odstěhovala tam k vám,“ líčí jihomoravská knižní editorka a nakladatelka zpracovávající původní české knižní projekty. Jejím heslem je: Nic nekopírovat!

Křest bude v Domě knihy
První knižní autentické vyprávění havířských žen čeká představení a slavnostní křest v úterý 22. října v 17 hodin ostravském Domě knihy. Kmotrou se stane zpěvačka Hana Fialová, přítomny budou i samotné hornické vdovy a samozřejmě autorka.

„O hornických vdovách jsem onehdy zaslechla v rozhlase. Nikdy o nich nic nevyšlo, tak jsem se začala tématu věnovat a zpracovala ho sama,“ uvádí Hladká získávající postupně kontakty na „cílovou skupinu“. A to přes známé, profesory VŠB-TUO i Barborku, spolek pomáhající hornickým sirotkům.

Z devíti oslovených na termíny domluvených setkání nezareaguje nakonec jen jediná žena. „Já jim od začátku dala najevo, že budou součástí vzniku té knihy od začátku do konce. Není tam nic, co by si nepřály a neschválily. Naše spolupráce byla založena na důvěře a upřímnosti,“ popisuje Hladká.

V knize s názvem Hornické vdovy jsou příběhy od roku 1961. Kdy nyní osmdesátileté paní Olze zemřel muž František; stalo se to při požáru na Dole Dukla, rok po jejich svatbě. Až po rok 2015, kdy se na Dole ČSM udusili dva báňští záchranáři. O osudu Petra vypráví Ivana, tehdy už jeho exmanželka.

Olga, nejstarší příběh je z roku 1961 a váže se k tragédii na Dole Dukla.

Na obálce publikace jsou naopak Jana z Břetislavem z Ostravy, on se nevrátil z rubání na Dole Vítězný Únor v roce 1963. „Asi nejvíce na mne zapůsobilo líčení denního života těch žen a ne samotných tragických událostí. Uvědomila jsem si, jak drahý je náš život, a že nevíme, co nás čeká,“ říká Hladká.

Za nejsilnější považuje příběh paní Marty, která se po třech dětech bála svěřit muži Jožkovi, že je těhotná po čtvrté. „Prozradila mu to v prvomájovém průvodě a dostala růži, která se tehdy prodávala z kyblíků. Narodila se jim dcera a neměla ani rok, když ji táta zemřel na Dole Barbora,“ uzavírá autorka.