DENÍK ZAUJALO

„Sídliště Šalamouna, přesněji řečeno okolí kostela Don Bosco, bývalo oázou klidu v centru města. V minulém roce začala ovšem rekonstrukce starých garáží u kostela. A výsledek? Na ploše bývalých starých garáží vyrostlo špičkové hřiště. Začali je využívat salesiáni zejména s dětmi sociálně nepřizpůsobivých občanů. Obyvatelé okolních domů jsou nedobrovolnými diváky a posluchači celodenních fotbalových zápasů zhruba od půl deváté ráno do půl desáté večer," posteskla si čtenářka ve svém dopise.

Je tady hlučněji…

Ředitel Salesiánského střediska volného času Don Bosco Jiří Caha hned v úvodu našeho povídání přiznává, že když kluci hrají na hřišti fotbal, může je být v okolí hřiště více slyšet. „Na druhé straně se snažíme postupovat tak, abychom ten hluk co nejvíce omezili. Místo dřevěných mantinelů, které byly v původním projektu, jsou kolem hřiště jen sítě, není ani plot, aby odrazy nebyly slyšet. Branky jsou také z materiálu, který nerezonuje. Lidi z okolí jsme pozvali na slavnostní otevření hřiště. Těm, kteří mají zájem, nabízíme po domluvě také možnost, aby si přišli na hřiště zasportovat," říká Jiří Caha a dodává, že venkovní hřiště zkvalitnilo zázemí střediska při práci s převážně romskými dětmi a mládeží. Bylo postaveno díky evropské dotaci 6,6 milionu korun z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko.

„Máme nejmodernější umělý trávník v Ostravě a jedinečné dětské hřiště s originální velkou prolézačkou ve tvaru rybářské lodě," doplňuje ředitel Salesiánského střediska volného času Don Bosco a také upozorňuje, že v místě, kde je nyní moderní umělý trávník, byly dříve nejen garáže, ale i asfaltová plocha, která sloužila jako provizorní hřiště.

„Určitě máme snahu se domluvit, na druhé straně ale nevím o žádné stížnosti lidí z okolí. Provoz na hřišti organizujeme tak, aby v jednom dni nebyl delší než osm hodin. Nejpozději v půl desáté večer končíme. V některých dnech ale zdaleka nebývá hřiště využité celou dobu. O sobotách hrajeme turnaje, ale třeba v neděli dopoledne jsme v kostele, takže stížnosti, že se na hřišti celý víkend sportuje, neodpovídají skutečnosti," doplňuje Jiří Caha.

Hřiště a obyvatelé nejbližších domů?

Čtyřiasedmdesátiletá sympatická paní bydlí v třípatrovém domu, který stojí nejblíže u hřiště. Prozradí, že se jmenuje Jena, ale na hluk si nestěžuje. „Jsem bývalá kantorka, takže mám vztah k dětem a oceňuji, když se jim někdo věnuje. Noční klid tady na tom hřišti dodržují a když se kluci u fotbalu občas zapomenou, tak se to u hry určitě dá pochopit," říká svůj názor příjemně naladěná paní.

Další, koho se ptám na názor, je odhadem asi šedesátiletý muž. Bydlí v domě stojícím na náměstí Jiřího Myrona, ale okna má na druhou stranu, která přímo nesousedí s hřištěm. „Takže skoro nic neslyšíme. Mě proto žádný hluk z hřiště neruší. Je ale pravda, že mám známého, který bydlí v tom prvním vchodu, co je nejblíže hřiště. Ten občas nadává jak špaček a stěžuje si, že musí třeba při těch fotbalových turnajích mít zavřené okno," vyvažuje zatím spíše příznivé postoje lidí k novému hřišti.

Žádné výhrady nemá k hřišti ani další žena, která bydlí v domě v Gajdošově ulici. „Mám okna směrem k hřišti, bydlím až nahoře ve třetím patře, a musím přiznat, že mě hluk z hřiště nijak neobtěžuje. Takže to asi tak strašné nebude," dodává žena. Třicetiletý obyvatel domu v ulici Petra Křičky, který stojí vzdušnou čarou asi sto metrů od hřiště, říká, že o hřišti by možná dodnes nevěděl, kdyby nešel kolem. „Žádný hluk nás neruší. Můžu jen přiznat, že těm klukům to hřiště závidím. Je moc pěkné, a pokud se na něm sportuje, tak to je dobře," přidal svůj názor pan Petr.

K TÉMATU

Posláním střediska Don Bosco je výchova a vzdělávání převážně romských dětí a mládeže z Ostravy, která je založena na křesťanských principech, s cílem připravit je na život ve společnosti. Středisko pracuje především formou otevřeného klubu Oratoř, nabízí zájmové činnosti, kroužky, doučování, tábory a další. V letošním roce navštěvuje salesiánské středisko více než sto padesát dětí.

POSTŘEH BŘETISLAVA LAPISZE

Kdo si hraje, nezlobí…

Nové hřiště, které od konce května využívají salesiáni se svými převážně romskými svěřenci u kostela Don Bosco, podle názoru čtenářky z blízkého okolí výrazně snížilo kvalitu bydlení. „Je tu hluk, na tom hřišti kopou kluci do balonu skoro celý den a ještě na sebe pokřikují. Nemůžeme ani otevřít okna, jinak bychom si po práci neodpočinuli," dá se shrnout postesk ženy bydlící v okolí.

Jejím pocitům rozumím, člověk přijde z práce domů a místo odpočinku jej rozčiluje křik sportujících školáků z hřiště. Mluvím z vlastní zkušenosti. Jsou dny, kdy mě při práci ruší slabé popískávání nebo prozpěvování souseda, jindy mi nevadí, ani hromy blesky. V případě nového hřiště u Don Boska je jedna věc jisté, není to hra na vítěze a poraženého.

Když bych si já sám ale měl psát do jednoho sloupce plusy a minusy „fotbalového plácku snů", byl by určitě více zaplněn první sloupek. To ale nemusí znamenat, že z pohledu lidí bydlících v těsném sousedství bude ten druhý sloupec úplně prázdný.

Přečtěte si také: Ticho! V Ostravě bude více klidu!

Jako na stavbě. Takový hluk dokážou vytvořit děti v mateřských školách

Jak jste na tom vy? Jaký hluk ještě dokážete tolerovat a jaký už ne?

Nedávno jsme se vás v článku o novém omezení nočního klidu Ticho! V Ostravě bude více klidu, ptali zda souhlasíte s posunutím času nočního klidu. Dnes se vás v naší anketě ptáme: Vadí vám hluk hrajících si dětí?