Hudba, tanec, pivo, výskot a také kouzla. Festival v ulicích pokračuje i dnes

Rytmy bubnů slyším znít už od Divadla Jiřího Myrona. „Tady máte program té velkolepé akce," podává mi prospekt sympatická slečna v tričku s nápisem Festival v ulicích a s naběleným obličejem.

Přicházím na Kuří rynek, kde zrovna hraje úderná hudba skupiny Cirkus problem. Kličkuji mezi pohupujícími se lidmi, dávám pozor, ať na nikoho nepřevrhnu kelímek s pivem a ať nezašlápnu za ruce se točící holčičky, kterým obličeje zdobí pestré duhové barvy. Jsem překvapená, kolik je tu lidí, přestože jsou teprve tři hodiny odpoledne.

„Slečno, pojďte si zatancovat…"

„Slečno, pojďte si zatancovat, ta moje tvrdí, že už je na to stará," oslovuje mě usměvavý, odhadem sedmdesátiletý muž a bez čekání na odpověď mě chytá kolem pasu.

Trochu rozpačitě se chvíli nechávám tím nenadálým tanečníkem vést. „Pořád mi to jde, i když mám už dvojnásobný bajpas," nepřestává mě udivovat rozšafný sedmdesátník a uznale komentuje výkony hudebníků.

„Není to úplně podle mého gusta, ale nejsou špatní. Konečně se holt něco zajímavého děje, že?," dodává šedovlasý pán a líbá mi ruku na rozloučenou.

Dřevo pro nástroje

Jiráskovo náměstí „okupují" také výrobci hudebních nástrojů.

„Hudebniny vyrábím už patnáct let, je to krásné řemeslo," říká Vít Kašpařík, u jehož stánku s vyřezávanými pastýřskými flétnami a píšťalami se zastavuji.

„Nejlepší je bezové nebo javorové dřevo. Lipové či vrbové bude znít také dobře, ale je vzduchopropustné a nevydrží. Dřevo schne dva až tři roky a teprve poté jej mohu zpracovávat. Nejméně pracné jsou fujary, nemají žádné hmatové dírky, a tudíž se i snadno ovládají. Dopředu člověk musí vědět, zda chce vyřezat altovou flétnu či klarinet, a podle toho zvolí vnitřní vrtání. Každý milimetr hraje roli," doplnil Vít Kašpařík z Velkých Karlovic.

close zoom_in

Na Masarykově náměstí právě kouzelník předvádí karetní triky. Kolemjdoucí se shlukují a snaží se mu koukat pod ruce a zjišťovat, jak „to dělá".

„Je neuvěřitelně zručný, nikdy jsem nepostřehla, jak se mu karta, kterou jsem podepsala a vrátila do balíčku, ocitla v puse či na břiše pod jeho košilí," řekla dvaadvacetiletá Monika Přikrylová z Ostravy-Zábřehu. Kolem se prohánějí jezdci na rozličných kolech, která jsou na náměstí k zapůjčení. „Nejtěžší je udržet se na té cirkusové jednokolce," vysvětlil Jiří Kučera z Ostravy.

Největší hudební scéna Fetivalu v ulicích stojí na Černé louce.

„Je to krásná nostalgie. Na „Coloursy" jezdím už roky, takže si pamatuji, že se odehrávaly kdysi tady. Je pěkné, že tu našel místo doprovodný program festivalu. S ženou jsme si vzali týden volno a do Ostravy přijeli už včera. Pouliční festival bereme jako pěknou přípravu na ten hlavní festival, na který se tady můžeme hned akreditovat, což ušetří čas," uzavřel Martin Plachný z Břeclavi.