Hulváky jsouv podstatě přestupní uzel skládající se z několika nástupišť. Na autobusové a trolejbusové spoje lidé čekají v novém (nerovná se moderním!) terminálu.

SERIÁL DENÍKU- všechny díly najdete zde

Tři tramvajová nástupiště (dvě ve směru do centra, jedno směrem do Poruby) vedle něj vypadají poněkud opomenutě.

Lidé v této lokalitě kvůli vlastnímu bezpečí musejí koukat nejen po okolních osobách, ale i na to, kam šlapou. Přibližně padesátimetrový úsek asfaltového povrchu před zděnou zastávku směrem na Porubu je totiž jedna díra a prasklina za druhou. Paradoxní přitom je, že zpod otřesného asfaltu vylézá vcelku zachovalá dlažba.

„Moje paní tady na podzim chytala zajíce,“ láteří starší pán. „Co si o této zastávce myslím? Toto,“ říká stroze další cestující Václav Frelich a ukazuje pod sebe. „To je na zabití,“ zdůrazňuje.

Kromě stavu chodníků se ale lidem na Hulvákách nelíbí i spousta dalších věcí. „Příliš často tudy nejezdím, tak dvakrát do měsíce, ale není to tady moc pěkné. Někteří lidé dokonce čůrají do zastávky, takže je tu bohužel i smrad,“ zmiňuje Václav Vaněk. „No cítím se tady blbě,“ říká stroze starší paní, která se omlouvá a obratem vstupuje na vozovku. Dorazil její spoj.

„A to přecházení…“ kroutí hlavou výše zmíněný Vít Frelich. Na mysli má příliš vzdálený přechod pro chodce (od jednoho z nástupišť rovných 70 metrů), který, jak sám přiznal, používá možná jen on sám. Ostatně za půl hodiny, co zde stojím, jej vidím využívat už jen dvojici starších dam. V hustém provozu ale lidé na kolejišti uprostřed čekají až nebezpečně dlouho.

NEBEZPEČNÉ PŘECHÁZENÍ

Vesměs všichni se shodují, že jde o „hodně špatnou“ zastávku. Zřejmě i proto, že bezpečnost tu rozhodně není na prvním místě.

Když lidé vystupují z tramvají, musejí doufat, že řidiči jsou uvědomělí, pozorní, nebo zkrátka jen slušní, a nevjedou jim do cesty.

„Posledně jsem chtěl vystoupit a auto mi projelo těsně před nosem. Proč by mělo dát přednost, že…“ říká ironicky Vít Frelich a v kontrastu s Hulváky zmiňuje nové zastávky v Nádražní ulici, ale i o kousek dál zrekonstruovaný úsek v Mariánských Horách.

Spokojenost v tomto deštivém dni lidé vyjadřují alespoň nad tím, že původní tramvajové stanoviště ve směru na Porubu se v minulosti od nedaleké hospody přesunulo právě do jediné zastřešené zastávky na hulváckém kopci.

To lidé v protějším směru láteří… a moknou. „Nechcete koupit mikinu za dvacet korun?“ ptá se mě na protějším chodníku Irina Rysková, když vidí, že se na cosi táži ostatních lidí. Zájem nemám. „A nemáte aspoň těch dvacet korun?“ žadoní. Poté se rozpovídá.

„Tramvají tudy jezdím často. Bohužel se tu hodně zdržují Romové, párkrát už mě propleskli,“ přiznává. „Taky mi vadí, že tu není střecha nad zastávkami a přechod,“ pokračuje. Výpovědi dalších cestujících jsou v podstatě totožné.

K TÉMATU:

Výhledová rekonstrukce i okamžitá reakce

Ačkoliv tato zastávka dopravnímu podniku nepatří, reakce od lidí k jejímu provedení se shromažďují. „Evidujeme připomínky, že cestující nastupují přímo z vozovky a řidiči osobních aut nerespektují dopravní značení a přednost pro cestující, kteří chtějí nastoupit,“ sděluje mluvčí DPO Karolina Rycková jeden z hlavních problémů zastávky.

Podle místostarosty Mariánských Hor a Hulvák Patrika Hujduse se bude celý úsek směrem dolů k novoveské vodárně rekonstruovat.

„V tuto chvíli čekáme na město, které přislíbilo rekonstrukci zafinancovat,“ vysvětluje Hujdus a zmiňuje, že obvod coby vlastník před časem alespoň opravil a natřel krytou zastávku. „Oproti původnímu stavu je dnes vyloženě krásná,“ říká Hujdus, jenž ví i o špatných chodnících u zastávky. Že jsou ale pro lidi nebezpečné, netušil. Po upozornění Deníku na povalující se kusy rozpraskaného asfaltu slíbil okamžitou nápravu. „Ještě dnes do 15 hodin to bude pryč,“ vzkázal ve čtvrtek. Vy už nyní můžete vidět, zda se tak stalo.