Jen drobné krádeže

Z počátku 19. století existují záznamy o drobných krádežích. Uvážíme-li, že město prodělalo mor, požár a sužovaly ho občasné války, bylo i uzmutí bochníku chleba závažný přečin. Hrdelní zločiny se v Moravské Ostravě neprojednávaly, příslušely jinam. Zločiny té doby se soustřeďovaly na krádeže šatstva, hrnců, bot či jídla. Nádeníci občas majiteli vzali vestu, fajfku s troubelí dobrá stála i třináct zlatých! Čeledínové nebo děvečky u sedláků kradli vajíčka, obilné snopy, sem tam kuře nebo králíka, žebráci vnikali do stavení, která se neuzamykala, a brali, co viděli. Nejvíce se ale kradlo o výročních trzích.

 Takovou podobu měla východní část hlavního ostravského náměstí, na místě obchodu Sigmunda Spitzera je dnes obchodní dům Baťa.

Sousedské schválnosti

Zápisy nás informují také o tom, že se i docela řádní obyvatelé města mezi sebou hašteřili. Dokonce se občas strhly v hospodách rvačky mezi pyšnými plnoprávnými měšťany a těmi ostatními. Potyčky ovšem vyvolávali i dělníci z nově založené Rudolfovy hutě. Dokonce si troufli i na samotného rychtáře! Za neurvalé počiny byly vypsány trestní taxy, které spočívaly v určitém počtu ran lískovkou. Zvlášť se trestalo zlomyslné ničení majetku, například lámání stromků v sadě, strhávání obecních vyhlášek, protivení se městské stráži, hajným, celníkům, duchovním a vůbec vrchnosti. Městské cechy si chránily své podnikání a neoprávněné vnášení levných výrobků do města bylo velkým přečinem. V Moravské Ostravě byli velmi tvrdě trestáni pašeráci, kteří horníkům a hutníkům dodávali levný uherský tabák. Těžké tělesné tresty čekaly podomní prodavače dryáků, tedy podvodných a předražených léků, kteří sem docházeli také z Uher.

Revolucionář Pánek

Mnohdy šlo o docela úsměvné epizody. Magistrátní kancelista Eduard Pánek byl obdivovatelem francouzské revoluce, a když se přiopil, vzal buben, chodil po městě a zpíval francouzský marš marseillaisu. Problémy radnici přidělával i bergmajstr J. A. John, kterému byl vnucen nepohodlný nájemník c. a k. lajtnant von Chiolič. Ten rád navštěvoval hostince, a pak se choval hlučně. Jenže oficíři byli tehdy chráněný druh a John spor prohrál, takže musel na pár hodin do vězení. Zavřen byl i kancelista a revolucionář Pánek, a když se z opičky vyspal, starosta mu domluvil a poslal ho domů.

Malé městečko. Na kresbě z roku 1723 je znázorněna stará Moravská Ostrava. Od kostela vpravo je dobře patrná městská brána s cimbuřím.

Arest vedle radnice

Ostravští radní ovšem nebyli příliš radikální a za výtržnosti dávali mírné tresty, většinou pár dnů arestu. Věznice byla postavena vedle radnice a podloubí s mnoha obchody. Profousem městského vězení byl mírný chlapík jménem Maixner. Ten odsouzencům ráno rozdělil práci museli zametat ulice, čistit rigoly kolem cest či opravovat městské hradby. Pro vězně vařila paní Maixnerová. Po odpykání trestu byli delikventi odesláni za doprovodu policajta „šupem" do domovské obce.

Vězení bylo doprovázeno tělesným trestem. Před udělením několika ran lískovkou byl delikvent nejprve prohlédnut lékařem, zda je pro exekuci zdravotně způsobilý a nemůže náhodou dojít k nenapravitelné tělesné škodě. Těhotným ženám se tělesný trest odpouštěl. Muži dostávali pět až deset ran holí, ženy spravedlivě totéž, ale březovou metlou. Pro tento účel nechalo město zhotovit speciální lavici, jejíž součástí byla metla i speciálně upravená hůl. Výkon trestu prováděl profous Maixner, který ale „přitlačil" jen u několika ran, zbytek byl jen v mírném náznaku. Ze záznamů je patrno, že se málokdo dostal do stejného vězení dvakrát, takže účel byl splněn a recidivisté, s nimiž se dnešní Ostrava tolik potýká, tehdy prostě nebyli.