I v Ostravě se dá prožít StarDance

Společenský tanec zažívá v Česku zase obrovský boom. Podle etikety je základem společenského chování a je nepovinnou, přesto oblíbenou a obvyklou součástí života studentů během tanečních kurzů na střední škole.

Že se tanci aktivně věnují i dospělí, je často viditelné na plesech. „Tanec je totiž nesmrtelný,“ říká majitelka ostravského tanečního studia Dance Studio LIKE Romana Horáková, která o něm dokáže hovořit klidně dlouhé hodiny.

„Je dobře, že tanec během posledních let smazal nálepku staromódní zábavy a ukázal hlavně mladým lidem, že je moderní a zábavný. Je totiž pravda, že davová výuka při kurzech renomovaných tanečních škol nevyhovuje všem,“ pokračuje Romana Horáková.

Obrovskou zásluhu na vzestupu tance má podle ní hlavně Česká televize, která v těchto týdnech baví zemi už devátou řadou populárního pořadu StarDance. „Je to model výuky společenského tance, který se v zahraničí těší už dlouhé roky velké popularitě. Mám samozřejmě radost, že se chytil i u nás, odborně se mu říká ProAm, tedy tanec s profesionálními tanečními partnery,“ vysvětluje Horáková, jejíž taneční studio se právě na ProAm specializuje.

Můžete prozradit, jak jste se dostala k tanci?
Vidina výdělku v tom rozhodně nebyla. (směje se) Za vším hledejte děti. Mám tři dcery a ta prostřední se odmala věnovala latinskoamerickým tancům. Jako správná a zapálená maminka jsem ji doprovázela na tréninky, na nejrůznější soutěže v „horní dolní“, na větší soutěže, pak na republikové, evropské a světové šampionáty, až jednou řekla: „Dost, už nechci tančit.“ A dotančila. I když mi ubyla spousta starostí, přesto mě mrzelo z toho tanečního mumraje vypadnout. Takže nejdříve jsem oslovila trenéra své dcery a požádala ho o lekce, pak jsem začala navštěvovat taneční studio, kde jsem se potkala s několika podobně naladěnými dámami, a když ono studio zvažovalo zrušení provozu pro nedostatek klientely a velké náklady spojené s provozem, přepadla mě panika, kam teď budu chodit tančit já. Zůstalo jediné řešení, byla jsem hozena do vody a začala plavat.

Litujete?
Rozhodně ne, bylo to správné rozhodnutí. Baví mě to.

Hejtman Ivo Vondrák: Moravskoslezský kraj není zaostalý, je ohromně zábavný!

Nakolik se zvedne zájem o tanec, když začíná běžet v České televizi pořad StarDance?
Koncept pořadu je skvělý v tom, že v divácích vzbudí správný dojem, že tančit může každý. Proto zájem o tancování opravdu stoupne. Taneční studia se těší většímu zájmu o taneční kurzy v období vysílání, obzvláště když nabízí lekce s profesionálními tanečními partnery. Všichni víme, že pánové se do tance nehrnou, protože to obvykle není jejich silná stránka, hodlají oslňovat ženy jinými přednostmi. Proto chuť žen do tancování narazí právě na problém „co dělat, když nemám s kým tančit“.

Čím si vysvětlujete, že je tento pořad oblíbený?
Zahraniční peoplemetry neznám, nemám přehled, ale předpokládám, že kdyby nešlo o oblíbený pořad, ČT by práva opakovaně nekupovala. Kam mé informace sahají, je tento pořad jedním z nejoblíbenějších a doma u televizních obrazovek se svádí boje, který program se v tuto dobu upřednostní. StarDance vítězí na celé čáře. Nedělám si iluze, že kdyby místo „stars“, tedy známých osobností v roli tanečníků, byli obyčejní smrtelníci, zájem by byl stejný. Pravděpodobně ne. Lidé jsou zvědaví, jak se s tancem jejich oblíbenci z oblasti sportu a showbyznysu poperou.

Přemýšlela jste někdy nad tím, jak by se dal pořad ještě zatraktivnit?
Mohlo by být obzvláště zajímavé, kdyby pozvání přijal i některý z českých politiků. K tomu však ještě za devět řad nedošlo. Celý pořad je navíc příjemný, vkusný, dobře se na něj dívá. Kombinace dobré muziky, tanečního umění, krásných šatů a skvělé image je absolutním lákadlem a přináší divákům vše, po čem touží.

I vaše klientky nebo klienti mohou poznat všechny tyto krásy, které jsou s tancem spojeny?
Samozřejmě. Začínáme pozvolna, svou roli hraje samozřejmě hudba. Je zajímavé, jak někteří lektoři inklinují k „vypalovačkám“, které denně slyšíte z rádií, někteří se ale raději vrací ke klasice. Dobrá muzika je klíčem k dobré náladě, atmosféře, vyplavení endorfinů. Pak hlavu trochu zaplavíme výukou kroků, což je samozřejmě nezbytné k tomu, abychom onomu projevu na tanečním parketu mohli časem říkat „umění“.

Režisérka ruského baletu o Labutím jezeře: jednou za život by ho měl vidět každý

Celebrity během StarDance udělají obrovský pokrok a zcela se změní i jejich vztah k tanci. Jak je to u vás ve studiu?
Když začnu oblékáním, tak často s velkou radostí a respektem pozoruji klientky, jak se jejich přístup vyvíjí. Na první lekci přijdou s nadsázkou v teplákách a někdy i v teniskách. Když jsme u rumby, což je asi uprostřed kurzu, už mají zakoupené taneční boty. A na konci kurzu vypadají jako profesionální tanečnice, v černém outfitu, nalíčené, prostě kočky. Vrcholem jsou pak taneční soutěže, kde ze sebe mohou udělat jak princezny, tak femme fatale. Mohou si to dokonale užít. Nalepují si řasy, kupují příčesky, aplikují samoopalovací krémy, šaty zdobí blýskavými kameny a vyhledávají nové taneční módní trendy podle současných světových ikon. Je to ráj. Ale i ženy, pro které krášlení se znamená oběť, což je třeba můj případ, nemusí trpět. Můžete být na parketě za decentní dámu, bez zbytečného a pro vás vyčerpávajícího cirkusu kolem vizáže.

Hodně žen má strach se třeba ve čtyřiceti letech přihlásit do kurzu s tím, že už jsou staré a nebudou mladším stačit…
Ano, to je jedna z velkých obav všech, nejen žen. Je to jedna z prvních otázek, kterou dostávám. Tou druhou je obava z postavy. Nejsem štíhlá, můžu tančit?“ Na to mám jen jednu odpověď: Důležité je chtít. Nezáleží ani na ročníku narození, ani na hmotnosti. Znám dámu, které je přes 70 let a potkávám ji na mnoha tanečních soutěžích ProAm. Znám mnoho tanečnic, které mají konfekční velikost 44 i více, a tančí s takovou energií a tak dobře, že na soutěžích porazí ty, které nakupují v dětské konfekci. V tom máme obrovskou svobodu, prostě stačí chtít.

Zdroj: Archiv Romany Horákové

Zralé dámy při tancování často blokuje jen jejich myšlení. Mnohdy přemýšlí o vhodnosti figur, o zachování důstojnosti, často si připadají nepatřičně, když jejich taneční partner bývá mladší než jejich děti. Po absolvování prvního kurzu se tyto obavy rozplynou. Pro taneční partnery je to práce, totéž jako pro fitness trenéry či jiné kouče. V kurzech ProAm se potkávají všechny věkové kategorie dam a dívek, pánové mají mezi 18 až 30 lety, přesto se všichni dobře baví. Pánové se naučili naslouchat, být vůči ženám, které ve svém životě už něco prožily a přicházejí na kurzy načerpat energii empatičtí, umět pochválit, podpořit je. Největší odměnou je pak úsměv na tváři každé z „tanečnic“, když večer odchází domů.

Takže věk není překážka?
Není, chcete ještě další důkaz?

Ano, povídejte…
V současné době máme mistryni ČR v ProAm, které je přes 50 let,a vzhlíží k ní mnohem mladší amatérské tanečnice. Starší dámy navíc už znají hodnotu svého času, lektorům se s nimi mnohem lépe pracuje. Jsou mnohem vnímavější a pracovitější než děti či teenageři. Jistě, mají určité meze a fyzicky nezvládnou totéž co mladí. Ale při tanci je spousta alternativ, existuje velké množství figur, takže každá samba samozřejmě může vypadat úplně jinak a může se přizpůsobit každé klientce přesně na míru. Jak to tak vypadá, tak máme samá pozitiva.

Je problém, když žena nesežene partnera? Myslíte i na to?
Naše studio se věnuje z 95 procent ProAm tancování, to znamená, že součástí kurzu je i zajištění profesionálního tanečního partnera, který je do ceny kurzu zakalkulován. Taneční partneři jsou ve velké většině aktivní tanečníci, to znamená, že sami ještě pracují na své taneční kariéře. Jsou členy různých renomovaných tanečních klubů, kde rozvíjejí svou kariéru a k nám chodí své zkušenosti předávat. Zájem o ProAm tancování stoupá, stále přibíráme nové a nové taneční partnery. Kvantita ovšem nesmí převýšit kvalitu. Proto spolupracujeme jen s těmi tanečníky, kteří dosahují uspokojivých výsledků v soutěžích pořádaných oficiálním tanečním svazem. Často jde o finalisty MČR. Nejen úspěchy jsou ale důležité. I v tancování se občas stává, že ne až tak dobrý tanečník může být velmi dobrým učitelem. Výjimky existují. Navíc každé dámě může vyhovovat jiný přístup. Nezbytná je zodpovědnost. V pořádaných kurzech si dámy vyzkouší tanec se všemi partnery. Pokud jejich zájem o tanec stoupne a chtějí se mu věnovat nad rámec kurzů, mohou pracovat s lektory individuálně. Pak už si tedy pro své zdokonalování samy vyberou, s kým pracovat chtějí.

Vypadá to, že neexistuje lepší druh zábavy než tanec. Má tedy i nějaké nevýhody?
A bylo by rozumné tady o nich psát? (směje se) Všechno má svá „pro“ a „proti“. Tanec je návykový, vypěstujete si na něj závislost. Pro tancování s profíky to platí dvojnásob. Jsou totiž skvělí, s nikým si tak dobře nezatančíte. S tím však souvisí finance. Základní tancování v kurzech na první pohled levné není (začátečnický kurz 16 lekcí stojí 5000 korun), ale dovolit si ho může každá pracující žena. Navíc nabízíme možnost platby ve třech splátkách, takže se to v pohodě dá zvládnout. Pak se ale nemůžete nabažit a chcete více a více, a individuální lekce jsou samozřejmě kapku nákladnější. Nicméně, jde to i bez toho, i po absolvování jednoho kurzu můžete na soutěž, pokud chcete. Někdy je to trošku problém pro životní partnery, někteří neradi vidí svou ženu v tanečním objetí s jiným, mladým, hezkým usměvavým mužem. Otázka je, jestli je toto důvod k „netančení“. Já si to rozhodně nemyslím!

Porodní asistentka z Ostravy-Vítkovic je dvojnásobnou „nej“ sestřičkou