Kronikář 21. století, to je dnes vesměs zájmová činnost. Malé obce nebo ostravské obvody jim nemohou nabídnout plnohodnotné místo. Vesměs tak spolupráce kronikáře s radnicí funguje formou písemné dohody.

Touto cestou se vydali třeba v Ostravě-Martinově. Dlouhá léta tam dění v obci zaznamenával bývalý učitel v důchodu, který nedávno zemřel. A protože kronikáře obce mít musejí, jednali v Martinově rychle. Nyní se pro úřad zaškoluje podnikatel, jenž získává znalosti v městském archivu. „Kronikáře na hlavní pracovní poměr jsme nikdy neměli, vždy jen formou dohody. Jinak by to dnes ani nešlo,“ říká starosta Karel Civín.

Na stejném principu funguje kronikář i v Nové Bělé. Události v obci pro pozdější využití zde zaznamenává bezmála sedmdesátiletý pán, který tak v důchodu činí z vlastní záliby. S úřadem je měsíčně domluvený paušálně zhruba na deset hodin práce.

„Kroniku píše ručně, má klasickou pěknou vazbu a k zápisu používá speciální kronikářské pero i vodě odolnou tuš,“ vysvětluje starosta Lumír Bahr práci, kterou jednou ročně kontroluje rada městského obvodu.

Ne všude přitom kronika vypadá tak, jak si ji pod tímto slovem mnozí představí. Ze zákona je nutné ji vést, ale podle zjištění Deníku má v některých městských částech podobu jednotlivých listů papíru, které zase jinde drží při sobě tuctová plastová vazba s průhlednou fólií.

To třeba v Pustkovci nedávno vznikla důstojná, zcela nová kronika díky Zdeňku Špačkovi a jeho přátelům z letopisecké komise. Původní kronikář nejmenšího ostravského obvodu už totiž není nejvitálnější. Nová kronika se však jeho poznatky neřídí.

„Staré kroniky jsme záměrně vůbec nečetli. Nechtěli jsme si připomínat jejich obsah a být jím ovlivněni. Začali jsme ‚od Adama‘,“ vysvětluje Zdeněk Špaček, jenž novou kroniku celé pustkovecké historie poslal loni do tisku. Přestože je dnes možné psát kroniku také elektronicky, nedají někteří kronikáři dopustit na tradiční kouzlo papíru a modrého inkoustu.

VÍC NEŽ KALENDÁŘ

Mezi takové se řadí také historik Kamil Rodan, který vykonává na dohodu funkci kronikáře v Nové Vsi. Přestože se to jemu samotnému nikdy nestalo, zmiňuje, že se při psaní mnohých obecních kronik nejednou projevila věcná i politická cenzura. Třeba když se jedné politické straně nelíbilo, že má na snímku méně členů než konkurence, a žádala o stažení snímku. Uspěla.

Rodan pracuje při tvorbě kroniky zásadně s větším časovým odstupem, nyní tak bude psát o Nové Vsi v roce 2017, a dbá na to, aby kronika nebyla jen kalendářem akcí, ale byly v ní objektivně zastoupeny i názory a domněnky samotného kronikáře.

„Hlavně v malých obvodech by se nemělo psát o rok co rok periodicky se opakujících akcích,“ říká historik opírající se též o komentované zápisy zastupitelstva, policejní statistiky či matriční údaje.

ROZHOVOR K TÉMATU

Mladý ostravský kronikář Petr Přendík.Sedmadvacetiletý Petr Přendík je asi nejmladší kronikář v Česku. V rozhovoru pro Deník říká:

Povídání o historii mají lidé neskutečně rádi

Petr Přendík se narodil v Hrabůvce, kde prožil celý svůj dosavadní život. O spoustě míst tak má i v pouhých sedmadvaceti letech dokonalý přehled a historie Jižního města jej zajímá nadevše.

A to dokonce natolik, že pro radnici už třetím rokem píše kroniku, podílí se na vydávání historických knih, pořádá přednášky i komentované prohlídky po obvodu.

Že by jej však někdo ze starších pamětníků poučoval, s tím se moc nesetkává.

„Dávám si pozor, abych nechodil po tenkém ledě. Někdy je ale humorné, jak je lidská paměť klamavá a lidé si něco pamatují trochu jinak, než se skutečně stalo,“ usmívá se Přendík, podle něhož mají lidé neskutečně rádi, že se o známém místě dozvědí něco nového.

Na Jihu má nyní plné ruce práce. Kronikáři za socialismu podle něj vedli záznamy nanejvýš svědomitě, ale posledních třicet let je ledabyle zaznamenáno na pár desítkách stran, většinou jen formou kopií výstřižků radničních novin. A v písemně doložené historii Jižního města to není zdaleka jediné bílé pole.

„Většina předválečných a meziválečných kronik byla za druhé světové války zničena, takže mě čeká ještě hodně práce,“ má jasno Přendík o své práci roky dopředu.

CHTĚL BÝT UČITELEM

Že by někdy mohl dělat kronikáře, jej přitom vůbec nenapadlo. Studiem historie a českého jazyka proplouval s představou, že bude učit na střední škole. „Jak tak vidím to školství, jsem rád, že jsem skončil u kronik,“ směje se dnes Přendík.

Základ současné obživy s dlouhou tradicí položil poněkud paradoxně na sociálních sítích. S jejich nástupem na ně začal umisťovat staré snímky Zábřehu i okolních čtvrtí, a později v knihovnách pořádal přednášky. A právě tehdy si jej všimla jižní radnice.

Nyní tak vlastně jen pokračuje ve své zálibě. Kromě zaznamenávání současnosti a vyplňování bílých míst v nedávné historii Ostravy-Jihu jsou jeho velkým úkolem povídání s pamětníky.

Jelikož základ jeho práci daly sociální sítě, nepřekvapí, že kroniku píše elektronicky.

„Chybí tomu sice ta ruční krása, ale jelikož na Jihu zaznamenávám historii čtyř městských částí, potřeboval bych na přepis textů dvojnásobný úvazek,“ usmívá se Přendík, jeden z mála kronikářů na plný úvazek.

„Elektronicky psaná podoba také odpovídá dnešní době, nabízí jednoduché vyhledávání a na disku se může zachovat dlouhá staletí,“ dodává Přendík.