V regionu žije několik desítek tisíc Romů, přesné číslo nikdo nezná. V roce 2006 chtěla vláda tuto menšinu spočítat, což se ale setkalo s odporem. Ostravský magistrát vypracoval program sociální inkluze, tedy včleňování vymezených komunit do společnosti.

Migrační vlna

Ve větších počtech je zaznamenán příchod Romů na Ostravsko ze Slovenska, Maďarska, Polska a Rumunska zvláště po druhé světové válce. Nová právní norma řešící cikánskou otázku z roku 1952 byla poplatná sovětskému třídnímu modelu, že odstraní--li se sociální příčiny, vše se uvede na správnou kolej. Komunistické ministerstvo vnitra ČSR proto v roce 1952 nařídilo „zapojit osoby cikánského původu do budovatelského úsilí"…

Druhá poválečná migrační vlna směřující do Ostravy se projevila v letech 1951 až 1953, kdy se uskutečňoval nábor nových pracovníků, zvláště v souvislosti s výstavbou hutního průmyslu a zvyšováním těžby uhlí. Některé okresy republiky toho pohotově využily k tomu, aby se zbavily Romů. K převýchově „osob cikánského původu" byla při KNV v Ostravě vytvořena v roce 1951 komise, která ale po dvou letech konstatovala, že se nedosáhlo žádného pokroku. Některé rodiny zdemolovaly závodní byty, Vítkovické železárny a Nová huť zaměstnávaly Cikány jen výjimečně.

Odkud jsou

V roce 1958 byl vydán zákon (č. 74), podle kterého bylo kočování trestné. Statistiky městského národního výboru uváděly, že v roce 1966 bylo v Ostravě 2543 Cikánů (název Romové se začal používat až v roce 1971). Sociologickým a jazykovědným průzkumem byl v té době zjišťován původ ostravských Romů. Velká část těch olašských přišla z Lučence (Danišovci), z Topoĺčan (Lakatošovci, Bihárovci, Stojkovci, Kudrikovci) a ze Solčan (Stojkovci a Kudrikovci). Další skupiny Romů emigrovaly do Ostravy z okresů Košice, Bardejov a Spišská Nová Ves. V podstatě se stěhovaly širší skupiny s příbuzenskou vazbou, takže u nich převažovala tato jména: Holub, Ištok, Kroščan, Horváth, Barna, Fecza, Bongilay.

V polovině šedesátých let už město nespoléhalo jen na verbální výzvy k převýchově, ale mělo po ruce vcelku přesné rozbory komunity i jejích problémů. V roce 1966 chodila v Ostravě do školy pravidelně jen polovina romských dětí. Z tisícovky žáků mělo jen osmnáct výborný prospěch. Většina dětí, které vyšly školu, se nevyučila.

Převýchova selhala

V roce 1965 vypracoval Městský národní výbor v Ostravě „plán finančního a materiálního zabezpečení komplexního řešení otázek cikánského obyvatelstva v letech 1967 až 1970". Na každý rok byl pro tento účel přidělen v průměru milion korun, byla zahájena rekonstrukce objektu k vybudování zvláštní školy v důsledku „zvyšujícího se počtu žáků cikánského původu". V plánu byla výstavba nových bytů a opravy starých, určených Romům. Byly vyčleněny prostředky na převýchovné kurzy, děti vysílány do škol v přírodě, zaveden systém jednorázové sociální výpomoci a pravidelná chemická dezinfekce bytů.

S odstupem času víme, že opatření „k převýchově" z doby před padesáti lety prostě selhat musela, stejně jako ta racionálnější a zdánlivě odborná a humánnější z konce šedesátých let. Hlavním cílem totalitních režimů byla snaha o asimilaci Romů, tedy o to, aby splynuli s ostatními obyvateli.

Dnes tedy město vypracovalo odborně fundovaný integrovaný program sociální inkluze mimochodem, finančně velmi náročný , který by pomohl včlenit romskou komunitu do majoritní společnosti. Je tedy otázka, jak dlouho toto úsilí bude trvat a jak dalece bude úspěšné.