V sousedství chemičky, koksovny Jan Šverma, dálničního přivaděče a železniční dráhy se krčí několik oprýskaných bytových domů se zahradami. Panorama zde tvoří bývalá vzdušná jáma Ignát, protihlukové zábrany důležitého dopravního uzlu, komíny a budovy dusíkárny, která od padesátých let vyrábí formaldehyd a močovino-formaldehydové pryskyřice. Ač se to někomu může zdát jako ne příliš idylické místo k životu, místní na lokalitu bývalé kolonie pro zaměstnance chemičky nedají dopustit a trápí je jiné věci než hlasité projíždění vlaků a občasný zápach z provozu fabrik.

„Bydlím tady už dvanáct let a v chemičce dokonce už devětadvacátým rokem pracuji. Nejhorší je projíždění vlaků, to člověka i několikrát za noc probudí. Další problém je, že v okolí není žádný obchod. Nejblíže je Kaufland, který je tři zastávky autobusem," míní usedlice Mária. Dodala ale, že stěhovat se nehodlá, i když o tom už několikrát uvažovala.

„Bohužel je taková doba, že nevíte, co budoucnost přinese. Mám to tady alespoň blízko do práce, i když nájmy jsou trochu přemrštěné," doplňuje sympatická starší paní.

V ulici, která příhodně nese jméno po zakladateli periodické soustavy prvků Mendělejevově , žije už osmnáct let i Sylvie Zyrkovská. Ta také na izolovanou lokalitu nedá dopustit.

„Zhruba před dvěma lety jsme uvažovali o tom, že bychom se odstěhovali, ale našim dětem se odsud vyloženě nechtělo. Máme tady velké zahrady, takže se známými přes léto grilujeme. Není problém děti pustit ven a nechat je hrát si až do večera. Kdybych bydlela na sídlišti nebo třeba v Porubě, měla bych o ně asi strach," vysvětluje Sylvie s tím, že výhodou je i semknutá komunita obyvatel lokality.

„Nestěhovali bychom se odsud. To říkají obyvatelé kolonie v Nové Vsi, která sousedí s dusíkárnou.

„Všichni se tady známe, naše děti si společně hrají venku. Opravdu jsme tady moc spokojení," dodává žena ve středních letech.

Domov tady našli i mladí lidé. Například devětadvacetilietá Veronika Černá bydlí v bývalé chemické kolonii už od narození. Přestože se chystá stěhovat za manželem do Ameriky, s rodným bydlištěm se bude loučit těžce.

„V okolí je pěkná příroda. Jediný problém je nedostupnost služeb a obchodů. I hromadná doprava je složitá, protože po březnových změnách jízdních řádů jezdí autobusy jen jednou za hodinu, takže když se chce člověk jít někam bavit, musí mít jízdní řád nastudovaný a přizpůsobit se mu," říká Veronika.

Majitel se nestará

Spíše než nevzhledné industriální okolí, hluk a prašnost ze silnice a železnice obyvatele trápí současný majitel bytových domů, které ještě do roku 2005 patřily sousední chemičce. Soukromník se totiž o domy ze 30. a 50. let minulého století nestará.

„Trouchnivějí okna a opadává omítka. Několikrát jsme si stěžovali, ale bohužel naše iniciativa nepadla na úrodnou půdu. S majitelem jsme se dokonce ani nikdy osobně nesetkali," říká Sylvie Zyrková.

To potvrzuje i Jana Kubová, starostka Nové Vsi, na jejímž území osada leží.

„Je škoda, že taková pěkná lokalita je zanedbávána. V okolí jsou zbytky lužních lesů, které v létě voní medvědím česnekem a k řece Odře to je, co by kamenem dohodil. Navíc máme i velmi dobrou cenu za teplo, protože byty jsou vytápěné teplem, které vzniká při výrobě v chemičce, bohužel žádosti občanů na výměnu oken, opravy omítek a pouličního osvětlení se nesetkaly doposud s úspěchem" uzavírá starostka.

„Nestěhovali bychom se odsud. To říkají obyvatelé kolonie v Nové Vsi, která sousedí s dusíkárnou.

„Nestěhovali bychom se odsud. To říkají obyvatelé kolonie v Nové Vsi, která sousedí s dusíkárnou.

„Nestěhovali bychom se odsud. To říkají obyvatelé kolonie v Nové Vsi, která sousedí s dusíkárnou.