V rámci výstavy, která se právě koná a je věnovaná vaší osobě, vzniklo mezi Gongem a U6 dočasné náměstí Josefa Pleskota. Nemělo by se tak jmenovat trvale?
Jen to ne. Když jsem se to při vernisáži dozvěděl, všiml jsem si spojení s přívlastkem „dočasné“, a to mě velice uklidnilo. Bylo by přece strašně nepatřičné pojmenovat nějaký veřejný prostor po někom, kdo žije. Jsem rád, že to je jen happening.

Gong navíc dostal dočasné číslo popisné 70 odkazující na vaše letošní jubileum. Dá se říct, že se teprve rozjíždíte?
Kdo ví, to je u Pánaboha. Ale nevypadá to tak, přeci není možné se v sedmdesáti ještě rozjíždět. Každopádně však mohu říct, že prozatím jedu dál.

Podle projektů to totiž vypadá, že to nejlepší pro Ostravu od vás je teprve na papíře. Popište svou vizi, která by celé lokalitě mezi územím Pod Žofinkou a Dolními Vítkovicemi měla dát nový smysl…
Víte, když jsme zarámovali Dolní Vítkovice prodlouženou Vítkovickou ulicí a novostavbou Světa techniky, počítali jsme v tomto území ještě s poslední možnou industriální stopou. A haly dnešního zemědělského muzea se skutečně povedly zachovat. Nyní počítáme s třešničkou na dortu a na ploše, kde se dnes koná festival Colours of Ostrava, připravujeme rezidenční zástavbu. Takto se uvažovalo od počátku, co stojím u projektu Dolních Vítkovic, jen jsme neměli možnost – a vlastně ani nebyl důvod – se území věnovat podrobněji.

Co se změnilo?
Přišla velikánská věc. Současné vedení města přistoupilo velice vážně k myšlence spojení Ostravy s Dolní oblastí a vyzvali ke spolupráci architekta Romana Kouckého. Tím vznikl impuls, že by to mohlo mít smysl. Roman Koucký byl totiž požádán, aby navrhl nejen spojení městských částí, ale i rezidenční čtvrť Pod Žofinkou. Rozhodl se navázat na naše představy z roku 2009 a tu zamýšlenou diagonálu, kterou nazval Jednou mílí, použil jako výchozí perimetr, podle kterého bude organizována celá zástavba v této části města. V ten moment jsme se rozhodli odpovědět navazující rezidenční zástavbou za Světem techniky směrem k železniční trati.

Přibližte myšlenku čtenářům Deníku…
Navrhli jsme něco, co podle mého názoru dozrálo stoletým uvažováním o vývoji měst, která už nemusí mít jen podobu domů stojících přímo na zemi, ale i tak trochu vznášejících se ve vzduchu. S tím se spojila myšlenka vzniku velikého parku a návrhu čtvrti jsme začali říkat Městopark, protože domy a příroda se nacházejí v co možná nejtěsnějším prolnutí. Je to kombinace bydlení, služeb a přírody za využití nejmodernějších technologií.

Promlouval jste i do samotné ideji čtvrti kolem Jedné míle, nebo jste se už teritoriálně držel výhradně v oblasti dnešní festivalové plochy v areálu?
Vše začalo oboustranným potvrzením odborného respektu. Roman Koucký velmi kolegiálně, přátelsky a profesionálně se mnou navázal kontakt a řekl, že myšlenku Jedné míle chce použít pro svůj urbanistický návrh. Nadšeně jsem souhlasil, dále jsme však už o sobě nevěděli, on navrhl svůj soubor Pod Žofinkou a já svůj soubor Městopark v Dolních Vítkovicích. Vzájemně jsme nevěděli, kdo co dělá, a dozvěděli se to až na veřejné debatě v létě.

Nový domov Ostrava?

Narodil jste se v Písku, vystudoval, vyzrál a tvořil zejména v Praze. Přesto vás místní lidé berou za "svého". Cítíte to tak?
Až se chvěju, ale cítím to stejně. Je to pro mě velká pocta, moc si toho vážím.

To se nestane každému, čím si to vysvětlujete?
Nedovedu si to vysvětlit. Asi se to vážně nestává tak často, a jestli to tak skutečně vnímají i lidé, je to úžasné. Cítím to z nich a je to asi proto, že jsem k práci v Ostravě nepřistupoval jen jako ke kšeftu, bylo to zahoření a hoření stále trvá.

V Ostravě jste zanechal hlubokou stopu a významná díla jako jsou namátkově Gong, Bolt Tower, Trojhalí, Heligonka, Svět techniky. Dokážete vybrat nejoblíbenější projekt, nebo je to, jako by si měl otec vybrat mezi dětmi?
Vůbec to takto nedokážu rozhodnout. Začalo to Gongem a rázem se to přetavilo v řešení celé oblasti. Nyní to končí pomyslnými tykadly, které se dotýkají samotného města. A musím říct, že mě nesmírně těší, že dochází ke spojení městských částí. Když jsem byl posledně v Ostravě a viděl jsem lávku z Vítkovic přes železnici a řeku do Slezské Ostravy, opět jsem zahořel a s nadšením si ji přešel. Ihned se mi potvrdilo, v jakém krásném kontextu jsou Vítkovice zasazené a jak se s překročením kolejí rozevře příroda kolem Ostravice. Ale to zahoření vůči Ostravě u mě začalo asi skutečně Gongem.

Je to tedy odpověď na mou otázku, který dílčí projekt je váš srdcový?
Pravděpodobně bych řekl Gong, poskytl i nejvíce užitku, ale kdybych měl mluvit o symbolu, který říká „tohle je místo, kde se léta dřelo, vydělávalo a kde se po generace odehrávaly veselé i smutné příběhy lidí“, tak by to byla symbolika vysoké pece č. 1 s nástavbou v podobě Bolt Tower. Nelze však zapomenout a nezmínit ani Svět techniky jako novostavbu, v níž je ukryté velké know-how. Věřím, že idea vzdělanosti se bude rozvíjet a že se toto místo stane centrem nejen technické, ale všeobecné vzdělanosti od mateřských škol až po seniorský věk.

Sám už jste zmínil lávku přes Ostravici. Berete ji jako takovou první vlaštovku nových plánů mezi Moravskou Ostravou a Vítkovicemi?
Ano, zcela jednoznačně to tak cítím. Cítím i zájem Ostravy, že to chce.

Jaké to vlastně je přijet do města či jeho části a vidět před sebou všechno to, co jste nakreslil. Tu proměnu…
Je to krásné, před chvíli jsem o tom mluvil v souvislosti s lávkou a stejně to vnímám u každého svého projektu. Věděl jsem, co je za tratí, znal jsem přírodní kvality kolem řeky, ale až když to vidíte a vlastníma nohama přejdete, zjeví se vám to ve veškerých souvislostech. Pak na to jen koukáte a říkáte si, jak je možné, že to už dávno někdo neudělal, nebo jak je možné že došlo k takovému rozpojení těchto městských částí a zapomenutí, jak to tam dříve bylo krásné. Je to svým způsobem návrat do minulosti, která byla v první polovině 19. století v tomto území ještě patrná. Vnímám svou práci i jako objevování a zpřístupňování starých území a zaniklých souvislostí, a to je něco, co mě strašně baví.

Nové ostravské plány

Plánujete pro Ostravu po levitujícím městečku ještě nějakou pecku, nebo se tím vaše stopa v Ostravě uzavírá?
Plánujeme s panem Světlíkem ještě rozvoj Hrabůvky a využití tamní velikánské haldy s územím o rozloze Nového Města Pražského. Je to skutečně obrovské území, kde si představujeme a myslíme, že by mohlo dojít ke vzniku rezidenčního bydlení v těsném kontaktu s přírodou. Tam to bude ještě větší výzva, protože se jedná o přírodu vznikající na odpadu. Plánujeme masivní využití vodíku pro uchovávání energií s pomocí obnovitelných zdrojů. To už jsou ale opravdu projekty z oblasti velkých vizí.

Jaký by mohl být časový horizont tohoto projektu, když i Městopark je spíše vize střední budoucnosti? Pět, deset let?
Nevím, jestli lze plánovat v sedmdesáti něco na pět, deset, patnáct let… ale ano, skutečně jsou to tyto horizonty. Rád bych se ale brzy dočkal toho, že Místecká ulice se zapojí do organismu města daleko kontaktnějším způsobem, že vznikne v místě Dolní oblasti kruhový objezd, že se městské části přes tuto křižovatku mnohem víc propojí. Pak je možné očekávat silnou erupci energie směřované právě k daleko těsnějšímu spojení ostravských částí a posílení všech dalších vizí.

I z vašich slov je cítit, jak o městě uvažujete i mimo rámec svých projektů. Možná i to je ten důvod, proč vás Ostrava a její lidé přijali za svého…
Pokud je to i tento důvod, je to fajn, já na Ostravu opravdu myslím i mimo zakázky. Přemýšlím o nových možnostech propojování města a soužití obyvatel.