Dne již zaniklý černouhelný Důl Barbora se nachází na okraji Karviné. Uhlí se z něj těžilo už před 1. světovou válkou, kdy se nazýval ještě Austria. V 50. letech minulého století byl spojen s několika sousedními doly a celé důlní dílo převzalo jméno Důl 1. máj. To mu vydrželo až do listopadové revoluce v roce 1989, po níž se důl vrátil ke jménu patronky havířů svaté Barbory.

K tragickým nehodám v něm došlo v minulosti několikrát - v prosinci roku 1951 v něm zahynulo čtrnáct záchranářů při likvidaci podzemního požáru a podobná tragédie, jen v menším rozsahu, se opakovala také o třicet let později, v květnu roku 1981, kdy při likvidaci požáru ve 40. sloji přišlo o život sedm zachránářů. Obě tyto katastrofy však měly být bohužel ještě překonány tou, k níž došlo v říjnu 1990.

Silný otřes v dole

V roce 1990 měl dobývací prostor závodu rozlohu 483 hektarů a byl rozdělen do devíti ker. K explozi došlo v páté kře, která se nacházela v jižní části důlního pole a sousedila s dobývacím prostorem Dolu František.

Podle odborného hornického serveru Zdař Bůh nastoupilo onoho dne 18. října 1990 na druhou směnu do místa poblíž výbuchu, k němuž došlo v samostatném větrním oddělení číslo 951, celkem 41 pracovníků, z toho dva směnoví technici. V páté kře mezi osmým a devátým patrem čtyřicáté sloje pracovalo deset horníků na ražbě dvou chodeb, jedenáct na těžbě uhlí a pět na asanaci výlomu. 

Důl Michálka z jižního pohledu
Probuzený zabiják. Před 70 lety v dolech na Ostravsku rozpoutal chtíč peklo

Sedm minut po čtvrté zachytila důlní seizmická stanice "geodynamický jev o intenzitě pět joulů". Po 4,5 vteřině od tohoto jevu zaregistrovala další jev, tentokrát zřejmě tlakovou vlnu.

Inspekční technik na dispečinku věděl, co to znamená: muselo dojít k silnému důlnímu otřesu, možná dokonce k výbuchu v dole. Signálů o mimořádném stavu přibývalo - čidla detekující oxid uhelnatý zaznamenala jeho náhlé zvýšení nad maximální rozsah.

Záchranáři zasahují, 32 mužů chybí

Kolem čtvrt na pět se tak rozezněly telefony na pohotovostním dispečinku Hlavní báňské záchranné stanice Ostrava, a krátce poté se dal do pohybu celý záchranný systém.

"Při výjezdu pohotovostních jednotek byly povolány i čtyři záchranářské čety ze stálé pohotovosti z dolů Paskov, Staříč, Šverma a Heřmanice, a podle traumatologického plánu další sanitky a lékaři. Pro všechny závodní báňské záchranné stanice byla vyhlášená pohotovost nejvyššího stupně. Do akce bylo zapojeno mnoho báňských záchranářů, lékařů i zdravotníků," vzpomínal na tehdejší zásah jeho přímý účastník, záchranář Jaroslav Šebesta, jehož písemnou vzpomínku před pěti lety zveřejnil server Záchranář.

Pohřbu obětí důlní katastrofy na Dole Michálka v Michálkovicích se účastnili také představitelé strany a vlády. V čele průvodu šli Antonín Zápotocký a Rudolf Slánský.
Za výbuch v dole Doubrava rozsudky smrti. Tragédie ničila životy i po letech

První a druhý záchranářský sled sfáral k místu otřesu osm minut po půl páté. V té době už byli všichni pracovníci za pomoci signalizace z dolu odvoláni. "Na povrch nevyfáralo celkem třicet dva pracovníků," vzpomínal Šebesta.

Záchranné čety našly a vyprostily tři zraněné horníky (jeden bohužel zemřel později v nemocnici) a dvacet mrtvých, kterým se už nedalo nijak pomoci. Devět mužů se nepodařilo najít. Dalšímu postupu bránily závaly na obou chodbách. Teď už všichni věděli, že v dole došlo opravdu k výbuchu.  

"První průzkumy v dole potvrdily následky vzdušné rázové vlny. Šlo o výbuch, který je nejhorší z možných nehod v dole. Zřejmě jen účinná protivýbuchová prevence zabránila destruktivnímu přenesení do dalších důlních děl," popisoval Šebesta.

POD ZEMÍ. Marek Taclík a Robert Mikluš jako havíři ve filmu natočeném podle tragické události ze 60. let.
Peklo v dole Dukla: Hořící pryž páchla, nikdo to neřešil. Tak zemřelo 108 havířů

Následovalo nebezpečné a riskantní hledání zbývajících mužů. Až pětadvacet pětičlenných čet se denně v několika etapách ponořovalo pod zem a prohledávalo neprostupné závaly, i když bylo brzy zřejmé, že hledají jen mrtvá těla.

Devět obětí katastrofy se však ani přes veškeré nasazení při záchranných pracech najít nepodařilo. Teprve, když v únoru 1991 vyrazili horníci novou více než čtyřsetmetrovou chodbu za zával, našli osm mrtvých těl. Poslední tělo bylo nalezeno až v dubnu 1991 po vyražení další chodby.

"Na utrpení a bolest, která zasáhla mnoho rodin horníků, se těžko vzpomíná," komentoval to záchranář Šebesta. Nejstaršímu horníkovi, který v dole zahynul, bylo 48 let, nejmladšímu teprve 19.

Katastrofu způsobil výbuch metanu

Příčiny nehody začaly vyšetřovat meziresortní komise báňských odborníků, ustavená předsedou Českého báňského úřadu, i vyšetřovací komise Okresního báňského úřadu Ostrava. Obě dospěly shodně k závěru, že havárii způsobil výbuch metanovzdušné směsi ve stařinných prostorách bývalé výchozí prorážky v místě ukončené těžby. Toto místo se nacházelo právě ve 40. sloji páté kry, v takzvané vrchní lávce (uhlí se ve sloji dobývalo rozdělené do tří lávek, spodní, střední a vrchní).

Proč k explozi došlo, vyšetřovací komise nikdy přesně nezjistily. V úvahu připadají dvě nejpravděpodobnější možnosti. Buď došlo ke skrytému záparu, tedy samovznícení, jehož si nikdo včas nepovšiml a jeho ohnisko posléze inicovalo výbuch, nebo metan odpálila mechanická jiskra, která k němu zalétla.

Katastrofa dopravního letounu Tupolev Tu-154 11. října 1984 v Omsku. Při přistávání letadlo narazilo do vozidel údržby na dráze
Pozemní dispečer si na chvíli zdřímnul. Výsledkem byla katastrofa a 178 mrtvých

"Tragédie z roku 1990 přitom místním lidem připomněla jen o pět let starší neštěstí v Dole Doubrava, kdy po podobném výbuchu zemřelo 25 havířů (ostatky části z nich se nikdy nepodařilo objevit)," uvedl v materiálu věnovaném této katastrofě web Patriot Magazín.

Nehoda z roku 1990 byla poslední takto vážnou havárií v Dolu Barbora, je ovšem nutné dodat, že důl sám ji dlouho nepřežil. Poslední vozík uhlí z něj byl vytěžen 16. prosince 2002, poté byly těžní jámy zasypány. Zachovány zůstaly pouze obě těžní věže.