„Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se tuto poslední památku na jedinou porubskou továrnu podařilo zachovat," uvádí starosta Petr Mihálik s tím, že v záležitosti komínu také jednali se společnostmi Carman-Doors a Woodcote sídlícími v areálu přímo naproti radnice

Byl by vyšel i určitý „handl", kdyby obvod nabídl náhradní plochu.

„Firmy se bohužel potřebují rozvíjet a v areálu neměly místo, kam by mohly směřovat. Zástupci obou společností byli ochotni komín zachránit za přenechání jiného prostoru. Tím ale nedisponujeme," říká starosta.

Na komín, který není v seznamu památek, tak bylo vydáno platné demoliční rozhodnutí. Svou roli zde hraje pravděpodobně nedobrý technický stav a nutnost opravy několik desítek metrů vysoké cihlové stavby z počátku 20. století. Její demolice má být „součást revitalizace území".

Dobový snímek továrny

O první, jediný a zároveň poslední porubský tovární komín se také zdejší obyvatelé zajímají. „Považují ho jednu z mála vzpomínek na minulost. Při veřejné debatě o proměně Zámeckého parku zazněl například návrh, aby na něm bylo čapí hnízdo," líčí mluvčí radnice Martin Otipka.

Podle dostupných informací je záměr likvidace komína už staršího data. Odstřel však kvůli výrobním halám nepřipadá v úvahu. Proto ho prstenec po prstenci rozebírají z plošiny. „Děkuji za možnost se k dané věci vyjádřit, ale neučiníme tak," vzkazuje jednatel jedné z firem v areálu.

Ten se rozkládá na místě někdejší nábytkářské továrny založené v roce 1903 stolařem Ignácem Blažejem (jehož podnik tehdy patřil k zavedeným značkám). Až zmizí komín, jenž přečkal zničení skoro celé fabriky za války, zůstane zde pouze tradice dřevoprůmyslové výroby.