Většina mladých si teď jen přijde pro vysvědčení, slabě podá kantorovi ruku a utíká si užívat prázdniny.

Současnou ne zrovna ideální atmosféru ve škole dokresluje skutečnost, že stále více mladých svým kantorům nedává nic. „Pamatuji si dobu, kdy dostávali učitelé aspoň malý dáreček od všech žáků. Nezáleželo přitom na tom, zda bylo dítě nadané a mělo samé jedničky, nebo mu hrozilo propadnutí,“ vzpomíná Dana Kaniová, ředitelka Základní školyv Ostravě- Porubě. „Hlavně na druhém stupni je to znát. Ve třídě,kde je třicet žáků, teď malým dárečkem poděkuje třeba jen třetina,“ přibližuje Kaniová.

Nejčastěji poděkují zbylí žáci při přebírání vysvědčení svým učitelům za společně strávené roky kyticí. „Bývají to převážně červené, méně pak bílé růže,“ tvrdí ředitelka. „Tento týden jsem dostala při závěrečné besídce od deváťáků nádhernou kytici. Navíc si absolventi školy připravili na rozloučenou zábavný půlhodinový program plný písní, básní a zábavy. Bylo to velké a příjemné překvapení. V dnešní době už to nebývá zvykem,“ říká ředitelka školy.

Když žáci nevědí, co na konci roku přinést svým vyučujícím jako poděkování za nabyté znalosti, sahají čím dál víc po sladkostech. „Nejčastěji volí žáci bonboniéry, čokolády a podobné dobroty,“ upřesňuje ředitelka. „Zajímavostí je, že takovéto ocenění volí zejména raubíři, kteří léta učiteli pili krev,“míní Kaniová.

Kromě květin a bonboniér se dostanou čas od času do rukou učitelů méně tradiční věci, které mnohdy kantora překvapí. „Šprti občas ocení snažení učitele nějakou osobní věcí, třeba vlastnoručně nakresleným obrázkem. Sahají také po různých drobnostech, jako jsou malí sklenění sloni,“ dodává Kaniová.