Milada FolherováMilada FohlerováZdroj: Deník/Radek Luksza„Pozitivní vztah k alkoholu v mém rodišti je všeobecně známý i patrný, v nedávné minulosti tam ale řádil přímo kořaleční mor,“ popisuje Milada, etnografka Muzea regionu Valašsko. Ta byla jednou z přednášejících na konferenci „Tradiční kulturní kontexty pití alkoholu a kouření“, která se konala na Ostravské univerzitě ve dnech 8. a 9. června 2021.

Kořaleční mor je podle ní oficiální název „jevu“ rozmáhajícího se v oblasti mezi Frenštátem pod Radhoštěm až po Valašské Klobúky (s centry regionu ve Vsetíně a Rožnově) asi od druhé poloviny 19. do třetí dekády 20. století. „Lidé si nalili kořalky do mísy, nadrobili do ní chleba a pojídali,“ cituje národopiskyně záznam z roku 1928.

Alkohol ve funerálních ritualizacích, na venkovských slavnostech, v kramářských i moravských lidových písních, těšínských textech, západokarpatských rčeních, keramické produkci… I o tom referovali přednášející na konferenci Tradiční kulturní kontexty pití alkoholu a kouření - o užívání „legálních drog“ v minulosti. V aule Ostravské univerzity ji pořádala Mezinárodní komise pro studium lidové kultury v Karpatech a Česká národopisecká společnost. 

Svého času totiž na Valašsku pijí opravdu všichni, prakticky už od prenatálního věku! „Z roku 1883 je smutná informace o dvouletém děvčátku, jehož se ptali, kde má maminku. Odpověděla, že jí šla pro kořalku, protože ji bude odstavovat od kojení,“ uvádí Milada. S tím, že šestinedělkám u nich stále nosí „do kúta“ alkohol, hlavně likéry.

Navzdory zažité představě Valach rovná se slivovice, se kdysi konzumuje nikoliv švestková (či jiná ovocná) pálenka, nýbrž obyčejná žitná. V kombinaci s čistou vodou, sladidly (cukrem, karamelem, medem) a kořením (hřebíčkem, skořicí, šafránem) jí říkají „Valašský čaj“. Jen o síle vyjádřené procenty obsahu alkoholu se prameny nezmiňují.

Aby starost z hlavy vyšla…

„Proto kořalenka na svět přišla, aby starost z hlavy vyšla…“ notuje etnografka lidovku, kterou předchozí generace omlouvají opíjení a s ním související ztráty partnerství, majetku, časté soudní spory či alkoholem vyvolaný kreténismus. Ostatně, proti kořalečnímu moru nevystupují jen faráři, učitelé a lékaři, ale i prezident T.G. Masaryk!

„Tvrdý horský kraj, neúrodná půda, chudoba,“ konstatuje Milada k historickým příčinám tak zhýralého opilství. A připomíná ty nejhorší ředící si čistý líh vodou nikoliv v poměru 1:2, ale 2:1. Šíření „moru“ podporuje průmyslová výroba tvrdého alkoholu a otevírání mnoha hospod, kde šikovní obchodníci nikoho nenutí, ale nalévají stále.

„Valašsko bylo neúrodné, ale ovoci se tam dařilo, proto se objevila slavná slivovice,“ podotýká etografka. Není však zcela jisté, zda si slivovicové prvenství nedělí obyvatelé Valašska a Slovácka. Vždyť na ostravské konferenci hovoří o alkoholu jako součásti výročních a rodinných obyčejů taktéž Marta Kondrová z Uherského Hradiště.

Ztráta střízlivosti

Práce na terénních výzkumech valašská etnografka Milada, sama skoro abstinentka, i po odeznění kořalečního moru nepovažuje za bezrizikové. Samozřejmě, co se ztráty střízlivosti týče.

„Když není člověk řidič, prakticky nevyvázne. Valaši toužící se pochlubit svou nejlepší slivovicí by brali za urážku odmítnutí koštovat,“ zakončuje.