Na lavičkách před (uzavřenou) restaurací Myslivna sedí Jana a vypadá jako paní učitelka – opravuje totiž anglická slovíčka v sešitu dcery Míši. „Skutečně se tady učíme, je to lepší, než sedět pořád zavření v bytě,“ vysvětluje. Samozřejmě pak školačku pouští na houpačku, ovšem, až ji uvolní jiné děti.
K nim patří například Adriana, kterou moc nebaví kopat si míčem s mámou Kristýnou, tátou Vláďou a sourozenci Gabrielou a Jurajem. Dospělí vysvětlují pobyt venku jeho prospěšností a krásným dnem, stejně jako seniorka Eva vyhřívající se na lavičce. Že mají všichni zakryté obličeje, to se rozumí samosebou.
Verunka a Stella jsou parádnice, jedna má na roušce vlastnoruční výroby velký knír, druhá veselý úsměv. „Jsou krasobruslařky, mají po sezoně, tak si byly zamakat v přírodě,“ komstatuje jejich máma v lesoparku Myslivna. Ten je dvě hodiny po poledni docela slušně zaplněný. Rodinky, páry, děti, běžci, cyklisté.
Sylva a Šárka to vzaly do lesa okolo Speciál baru Barunka, kde mají od 12. do 18. hodiny prodej „přes okénko“.
„Sedm druhů piva! Daly jsme si krnovskou Nachmelenou Opici, cestou zpět to zopakujeme a necháme si do kelímku natočit ještě jedno,“ líčily. Provozovatelka řečeného podniku Ivana si na nezájem nestěžuje!
To u prodejny zdravotnických potřeb Samaritán naproti polikliniky fakultní nemocnice se drží jedna z kolemjdoucích za hlavu. Když vidí, že roušky „s nanofiltrem třídy FFP2“ prodávají za 350 korun… Jiné podle prodavačky (pouštějící dovnitř po jednom, se zakrytými tvářemi) nejsou. O dezinfekci se nemá smysl bavit.
Teploměr v autě ukazuje ve středu 18. března brzy odpoledne 19° C s u nákupního centra Géčko na sluníčku dokonce 22. Parkoviště před marketem je plné asi z poloviny. Znát je – jako v celé Porubě – disciplinovanost při používání roušek či jiných ochran nosů a úst. Byť někteří jsou se šátky jako westernoví desperáti…