Necelý kilometr od fakultní nemocnice v Porubě – kde jsou na infekčním v izolaci tři pacienti s koronavirem, třináct čeká na výsledky a další desítky lidí tady přijíždí kvůli testování na tuto nemoc – žije v lese už spoustu let Karla (53). O rozhodnutí české vlády č. 215 o omezení pohybu osob asi netuší. Ráno je pryč, její parťáci jakbysmet. 

„Nic nevím! Dej pokoj!“ ozývá se odpoledne z jejího stanu. Hlasem svědčícím, že Karla není ve střízlivém stavu. Což i vysvětluje ranní nepřítomnost ve slušně zařízeném táboře bezdomovců.

ON-LINE REPORTÁŽ o situaci v ČR a ve světě NAJDETE ZDE

Společník z vedlejšího stanu – Jirka či Zdeněk – je na „cestě nezbytně nutné k obstarávání základních životních potřeb“. Tak totiž nařízení vlády definuje nakupování.

To mají za sebou i Mirka a Pavel usazení v řídkém lesíku na okraji pole vedle Rudné ulice u Polanky. Levné víno jde cítit! „Alkoholová dieta…“ chechtá se chlapík v bundě se znaky Baníku Ostrava, jenž příští měsíc oslaví dvaapadesáté narozeniny. Jeho partnerce bude letos sedmačtyřicet. Spolu vegetí ve stanu mezi harampádím déle než čtvrtým rokem.

„Jsme doma ne? V přírodě a tady na nás žádný virus nemůže. Ani štěnice tu nemáme, sežrali by je mravenci…“ podotýká Pavel. Cosi o koronaviru s Mirkou vědí a mimo jiné je kvůli nákaze navštěvují i policisté. Bez roušek, jak bezdomovci připomínají. Sami na tvářích ostatně také nic nemají. Nezdá se, že by to při budoucí výpravě do obchodu nějak řešili.

„Alkoholová dieta…“ chechtá se chlapík v bundě se znaky Baníku Ostrava, jenž příští měsíc oslaví dvaapadesáté narozeniny. Jeho partnerce bude letos sedmačtyřicet. Spolu vegetí ve stanu mezi harampádím déle než čtvrtým rokem.

Koronavirové opatření ale pociťují na vlastní kůži.

„Na pracáku i na sociálce měli zavřeno. Nemáme poukázky na nákup,“ svěřuje se Pavel. Mirka vylézá ze stanu, upravuje vlasy – je přece pořád žena – a připomíná, že jim zůstává i cosi ušetřeno. Pandemie se prý pár nebojí: „Jsme na čerstvém vzduchu. Až šílenství skončí, zastav se, opečeme buřty,“ loučí se.

K TÉMATU

Roušky, roušky, roušky…

…a samozřejmě i respirátory. To jsou věci, jež v souvislosti s lidmi bez střechy nad hlavou momentálně zmiňují ti, kteří jim pomáhají. Ať zavedené instituce či občanští aktivisté. Charita Ostrava má pro bezdomovce noclehárnu a azylový dům sv. Františka i nízkoprahové denní centrum sv. Benedikta Labre ve Vítkovicích. V prvním zařízení s kapacitou až 68 míst platí zákazy návštěv zvenčí. Ve druhém, kam se chodívá najíst, umýt, oblékat či radit se sociálními pracovníky padesát až šedesát klientů každý den, omezili okamžitou kapacitu na nejvíce dvacet lidí. „Po dvou hodinách se prostor dezinfikuje a můžeme pozvat další uživatele,“ říká Dalibor Kraut z Charity Ostrava. Ta omezuje též provoz šatníku – příjem je možný jen prostřednictvím kontejnerů, věci se distribuují přímo u sv. Františka či sv. Benedikta Labre. „Naši zaměstnanci mají ochranné pomůcky. Ty nadále sháníme, snažíme se je i šít. Chceme jich mít tolik, abychom jimi mohli chránit i naše klienty,“ zdůrazňuje Kraut.

close TÁBOR bezdomovců v lese přímo pod porubskou fakultní nemocnicí, Karla je ukrytá v modrém přístřešku vzadu. info Zdroj: Deník / Radek Luksza zoom_in Armáda Spásy v našem kraji mění kvůli koronaviru i podmínky provozování služeb pro lidi bez domova. „Ty fungují s omezeným počtem zaměstnanců a zajištění jejich chodu vyžaduje obrovskou flexibilitu, sílu, odvahu. Jako křesťané se rovněž modlíme za Boží ochranu i milost pro naši zemi a věříme v ni,“ vzkazuje její oblastní ředitel Tomáš Surovka. Armáda Spásy má dále přísná hygienická opatření. „Ovšem chybí nám respirátory, ochranné roušky v malém množství a dochází i dezinfekce. Myslímei na dostatek trvanlivých potravin pro naše klienty. Toto vše sháníme a velmi vítáme pomoc. Budeme vděčni rovněž za dobrovolníky,“ vzkazuje Surovka.

Food not Bombs je anarchistická aktivita pomáhající osobám v nouzi. Zejména pravidelným nedělním rozdáváním jídel lidem bez domova, v čemž hodlá pokračovat u vítkovického nádraží i během nouzového stavu a příkazu k omezení pohybu v ulicích. „Solidarita je silnější, než strach!“ stojí v jeho prohlášení z víkendu. Food not Bombs vyjadřuje podporu nařízení vlády o ochraně obyvatelstva a slibuje u výdeje jídla chránit aktivisty i bezdomovce před přenosem nákazy. A s tím souvisí její apel na veřejnost, aby našila minimálně šedesát ochranných roušek na obličeje. „Třeba ze starých triček a ideálně barevných a veselých,“ vyzývá iniciativa.

LIDÉ BEZ DOMOVA Z NAŠEHO PŘÍBĚHU

MIRKA pobývá s partnerem na ulici u jedné z nejrušnějších ostravských dopravních tepem už přibližně čtyři roky.  close MIRKA pobývá s partnerem na ulici u jedné z nejrušnějších ostravských dopravních tepem už přibližně čtyři roky. info Zdroj: Deník / Radek Luksza zoom_in

PAVEL věří, že se jim nákaza vyhne, po odvolání nouzového stavu dokonce zve do svého ležení na opékání buřtů.
close PAVEL věří, že se jim nákaza vyhne, po odvolání nouzového stavu dokonce zve do svého ležení na opékání buřtů. info Zdroj: Deník / Radek Luksza zoom_in

TÁBOR bezdomovců v lese přímo pod porubskou fakultní nemocnicí, Karla je ukrytá v modrém přístřešku vzadu. 
 close TÁBOR bezdomovců v lese přímo pod porubskou fakultní nemocnicí, Karla je ukrytá v modrém přístřešku vzadu. info Zdroj: Deník / Radek Luksza zoom_in

DOMA sice Mirka s Pavlem jsou, ale přece jen zůstávají venku ve stanu, byť v ústraní od ostatních obyvatel.  close DOMA sice Mirka s Pavlem jsou, ale přece jen zůstávají venku ve stanu, byť v ústraní od ostatních obyvatel. info Zdroj: Deník / Radek Luksza zoom_in