Koza Rozárka byla na horách atrakcí číslo jedna, s níž se fotila řada turistů. Jako netradičního návštěvníka ji ostatně vítali i na Stezce Valašce. Majitel šestileté kozy Petr Slepička z Olomouce je na podobné reakce už zvyklý. Příběhy, které s Rozárkou zažil, by vydaly na knihu! Přesto byl tentokrát zaskočen: „Nečekal jsem, že tady bude tolik lidí. Když jsme přijeli a viděl jsem dole u Bečvy obsazené parkoviště, říkal jsem si: ‚to není dobré‘,“ směje se muž, který brzy odtušil, že bez zvědavých pohledů se neobejde.

Vláčkem i do hospody!

A to přitom s Rozárkou byl letos už na Pradědu, u Rešovských vodopádů a v minulosti s ní jel i historickým vláčkem do Náměšti na Hané, kde si ji doslova vyžádali. A že s ním v Olomouci chodí po hospodách? To už nikoho nezaskočí!

„Máme ještě poníka a ovečku. To víte, že i ovečka by ráda šla na výlet, ale jen na pěší. Je to strašné prase! Nemůžu ji dát do auta, hned by se tam posr…“ říká zvířecí muž Petr Slepička, který si čtyřnohé přátele pořídil na spásání zahrady. Zejména s Rozárkou už přitom zažil i nespočet komických situací.

„Jednou, když byla ještě menší, zdrhla a dobývala se do vojenské nemocnice. Tam na ni zavolali policajty, kteří ji odvezli do města na služebnu a fotili se tam s ní. Potom ji zavezli do zoo, kde byla přivázána u vrátnice. Naštěstí jsme se o tom dozvěděli a šli si ji vyzvednout,“ zmiňuje Slepička jeden z příběhů.

Koza umí i zlomit prst!

Rozárku dobře znají také na rozhledně Kosíři. „To byl její první výlet autem. Měli jsme s sebou i psa, kterého jsme dole přivázali, protože tam byl zákaz vstupu se psem, ona nám ale hned vyběhla nahoru. A hlídač na mě hned spustil, že tam psi nesmí. Tak mu povídám: ‚Ale to není pes, to je koza.‘ Tak se zamyslel a povídá: ‚Aha‘. No, stejně už byla nahoře,“ směje se Olomoučan. Méně vtipnější situaci s ní zažil, když ji vzal na průvod v maskách a kostýmech po Olomouci. „Polekala se mě a chtěla utéct. Neopatrně jsem ji chytil za obojek, kde mi zůstal jeden prst a ten mi utrhla. Byl na tři kusy zlomený, teď ho mám provrtaný a šlachu přišitou,“ říká „kozí muž“.

Na Rozárce má po odstavení od matčina prsu odkojené obě své děti, kozí produkty jsou u nich doma volba číslo jedna. Jen kamarád Petra Slepičky na Rozárku nevzpomíná v nejlepším.

„Vloni jsem mu ji dával připustit ke kozlovi, aby byly mladé. Po čtrnácti dnech mi ji vrátil pro špatné chování. Že prý má honáckého psa, který mu honí stádo ovcí, a ona mu honí toho psa,“ uzavírá výčet komických příběhů Petr Slepička. Má však ještě spoustu dalších, třeba když napadla dva chrty a zbytek psího stáda utekl, nebo když měla kůzlata a na hlavě vynesla ze stáje zvědavou sedmdesátikilovou ovci.