„Jsem amatérská fotografka a přála jsem si mít doma na poličce starý fotoaparát," začíná vyprávět svůj příběh jedenapadesátiletá Alena Pončová z Ostravy. Manžel Jiří její přání vyslyšel.

„Chodili jsme po burzách, bleších trzích, došlo i na internetové aukce, kde jsme sháněli starý přístroj, který by měl sice svá nejlepší léta za sebou, ale jako sběratelský kousek s duší by mi dělal radost," říká paní Alena.

„Na jedné internetové aukci se objevil krásný foťák, po kterém jsem hned zatoužila. Ale protože jsme zrovna odjížděli na chatu, nemohli jsme sedět u počítače a aukce se aktivně účastnit. A tak jsme rovnou zadali konečnou částku, za kterou bychom už nešl,i s tím, že se uvidí," říká paní Alena. Když se z chaty po víkendu vrátili, zjistili, že jsou majiteli obdivovaného přístroje. Překvapivě totiž nikdo v aukci nepřihodil.

POKLAD V KRABICI

„Poštou přišla veliká krabice fotoaparát i s příslušenstvím kniha psaná švabachem, staré rámečky a skleněné destičky s negativy. Sklíčka, která jsme si prohlíželi proti světlu, opatrně odkrývala dávnou historii. Vojáci v uniformách… zbořené domy… koně… A to už se vám hlavou honí otázky: Kdo jsou ti vojáci? Ze které války? Podle uniforem asi z té první… Jaký byl jejich osud?" popisuje paní Alena i po čase se zatajeným dechem.

„Přefotila jsem destičky makroobjektivem, převedla v počítači do pozitivních náhledů. Rakousko-uherští vojáci v období první světové války byli na světě," popisuje Alena Pončová.

Toto zjištění ale manželskému páru nestačilo. Tajemství ukryté v neznámých fotografiích stálo u zrodu jejich rozhodnutí pátrat v historii i současnosti a dozvědět se více. Na jedné fotografii byla totiž zachycena skupinka vojáků stojících před budovou, na které je obří rozcestník. Podle údajů na rozcestníku manželé Pončovi zjistili, že by se mohlo jednat o italskou obec Caldonazzo. Za pomoci internetu našli v Caldonazzu místa, která odpovídala místům na fotografiích. Hledali další informace, příběhy, vše skládali jako puzzle. Pátrání jim trvalo rok…

Kontaktovali starostu obce Caldonazzo, Giorgia Schmidta, který potvrdil, že se jedná o fotografie jejich obce z let 1916 a 1917. Obyvatelé Caldonazza museli v první světové válce nedobrovolně opustit své domovy a byli deportováni do Rakouska, Čech a na Moravu. Caldonazzo se tak stalo velkými kasárnami. V dubnu 1916 bylo vybombardováno. Z důvodu absence civilních obyvatel chyběla obci dokumentace z období první světové války. A ta se úplnou náhodou po sto letech vynořila…

A co vlastně víme o samotném fotografickém přístroji? „Do aukce jej dala Kateřina Kaplanová z Pardubicka. Ta jej našla na půdě domu, který patřil bratranci její babičky, kterému říkávala strejdo. Jmenoval se Josef Kopa. Jeho otec, Václav Kopa, byl v první světové válce.

Sklíček bylo celkem šestapadesát, z toho třiadvacet z války a třiatřicet rodinných. „Poslali jsme je paní Kaplanové s tím, že jsou na nich pravděpodobně členové její rodiny. Napsala nám, že asi dva příbuzné starší členové její rodiny z fotografií poznali a že je ráda, že se fotoaparát dostal k někomu, kdo na rozdíl od ní ví, co s ním, a to nás moc potěšilo," říká Alena Pončová.

Mezi sklíčky byl i negativ, ze kterého byla vyrobena pohlednice, která prokazatelně prošla první světovou válkou. Byla adresována Wenzelu (Václavu) Kopovi a byla psána jeho bratry, Jaroslavem, druhé jméno je bohužel nečitelné, pravděpodobně Franz. „Tato fotografie se dochovala v rodinném albu a Kateřina Kaplanová nám ji na výstavu zapůjčila," dodává Alena Pončová.

Městečko Caldonazzo společně s historicko-kulturní asociací Chiarentana se v loňském roce chystalo uspořádat výstavu ke stému výročí bombardování obce. „Měla se konat v dubnu a my jim měsíc před zahájením mohli poskytnout chybějící historii fotografie, které dokumentují, co se v obci před sto lety dělo. Byl to pro ně doslova dar z nebes," usmívá se paní Alena.