Landecké naleziště navíc drželo až do poloviny 90. let 20. století celosvětový primát v nálezu nejstaršího použití uhlí jako topiva. Landecká venuše byla objevena na ostravském vrchu Landek před 60 lety, 14. července 1953.

Bezhlavé, 4,6 cm vysoké torzo těla mladé ženy vyřezané z krevele (hematitu) objevil archeolog Bohuslav Klíma pod mamutí stoličkou v místě pradávného sídliště lovců mamutů. V její blízkostí bylo nalezeno mnoho dalších artefaktů a úlomků. Stáří sošky je odhadováno na 23.000 let.

Hlavu zřejmě nikdy neměla

Landek Park. Ostrava - Petřkovice. Landecká Venuše. Hodně zvětšená kopie. Vyrobená pračlověkem, krevelu. Národní památka.

Landecká venuše, která je trvale umístěna v Archeologickém ústavu v Brně, pravděpodobně zobrazuje tělo mladé dívky na počátku těhotenství. Venuše nemá hlavu a odborníci se domnívají, že ji nikdy neměla. Na rozdíl od jiných venuší možná nebyla symbolem ženské plodnosti, ale představovala mladou štíhlou dívku. Neobvyklý je i materiál: zatímco většina paleolitických plastik je z kostí nebo kamene, zde umělec použil krevel, tedy železnou rudu.

Spolu s hliněnou soškou Věstonické venuše, která je stará 25.000-29.000 let, patří Landecká venuše mezi unikátní příklady pravěkého umění. Historická cena obou je nevyčíslitelná. Dosud nejstarší známou figurkou člověka na světě je Švábská venuše, šesticentimetrová soška ženy s obrovskými prsy z mamutí kosti, kterou pravěký umělec vytvořil asi před 40.000 lety. Objevena byla v září 2008 v jeskyni Holhe Fels u Schelklingenu v pohoří Švábská Alba.

Sídliště lovců mamutů

Na protáhlém kopci Landek (počeštěný německý výraz Land-Ecke, kout země) v Petřkovicích, který ležící ve slezské části Ostravy nad soutokem Odry a Ostravice, se začalo s archeologickým průzkumem v roce 1924. Na sídlišti lovců mamutů ze starší doby kamenné (stará asi 30.000 let) zde byly nalezeny třeba opracované pazourky, valounky, zlomky kostí, mamutí stoličky a střepy nádob. Podle odborníků se jedná o součást pravěkého „civilizačního centra Evropy", což je pás nalezišť táhnoucí se od rakouského Willendorfu přes Věstonice a Předmostí u Přerova až do Polska.

Po skončení prvního kola bádání v roce 1937 se zde mnohem důkladněji zkoumalo v letech 1952-1953, kdy zde podnikl nové výkopy Archeologický ústav ČSAV ve spolupráci se Slezským muzeem v Opavě. Pracovníci pod vedením Bohuslava Klímy odkryli sondami na 170 čtverečních metrů a zkoumali několik popelišť a zahloubených ohnišť.

V roce 1952 pak zde byly objeveny zlomky kamenného uhlí z doby asi před 25.000 lety, což byl důkaz o dosud nejstarším použití černého uhlí jako paliva. Až do poloviny 90. let 20. století tak drželo landecké naleziště v tomto ohledu celosvětový primát. V roce 1996 bylo z jihofrancouzské lokality Les Canalettes oznámeno použití hnědého uhlí (lignitu) jako paliva již ve středním paleolitu, tedy zhruba před asi 73.000 let.

Jak k objevu Landecké venuše došlo?

V Klímově výkopovém deníku stojí: „V 10:30 nález sošky ženy, Venuše. V zahloubené jamce, ve které byla i soška, je mnoho nálezů, jsou nakupeny hlavně na dně jamky, jeden na druhém." O dva dny později pak sepsal Klíma protokol: „Dne 14. července pracovalo se v sondě B při zkoumání kulturní vrstvy … Ve středu sondy byla čištěna mamutí stolička, připravovaná pro vyzvednutí en bloc … Při čištění se objevila větší část ženské sošky, jíž chybí hlava a která je neúplná … Hlavičku se nepodařilo nalézt, avšak našel se zlomek s levým prsem a druhý úlomek pravé horní části sošky." Později Klíma také napsal: „I při ladnosti a útlosti uměleckého projevu je soška dokladem kultu plodivé síly a matky roditelky."

Poslední výzkumy se na Landeku prováděly v letech 1994-1995. Již v roce 1966 zde byla vyhlášena národní přírodní památka Landek, je zde třeba Hornické muzeum či rozhledna.