Z tehdejší návštěvy už si mnoho detailů nevybavuji, jedno je ale na první pohled jasné. Celý areál se neskutečně proměnil a zkrášlil. Až na chvíli zalituji, že jsem jeho vývoj nesledoval průběžně.

Dojem zanechává také v kolegovi Michalu Pistolasovi z Hitrádia Orion, který se k tomu staví podobně. Lituje, že poprvé se do areálu podíval až teď.

Ředitel hornického muzea Lumír Plac nám během pětihodinové prohlídky (pro návštěvníky jsou okruhy s průvodcem pochopitelně adekvátně kratší) nejprve u čaje a kávy záživně popisuje historii areálu a jeho jednotlivé části, které si posléze všechny procházíme. Nejprve uměle vytvořený meandr řeky Odry, jenž dodal areálu na kráse a především umožnil život rybám, které nedaleký jez v hlavním korytě nevyhlížely zrovna s láskou. Vznikl zde krásný ostrůvek.

Přecházíme do zalesněné části, kde člověk na okamžik zapomene na nedaleké ostravské komíny i hluk ze silnice a připadá si jako v pralese. A pochopitelně hlavním bodem návštěvy je samotná prohlídka bývalého dolu Anselm a všech jeho tajuplných zákoutí, kde nás Lumír Plac krmí záživnými historkami z podzemí, které mnohdy sám zažil. Viditelně pod zemí ožívá. Až si člověk chvílemi neuvědomuje tu dřinu, která zde ještě v poměrně nedávné minulosti byla na denním pořádku.

Ačkoliv bude důlní vláček tažený krásně vrnící mašinou v provozu zase až během jarní části sezony, pro komplexní zážitek je nám po výstupu z podzemí zprovozněn. Dopřány jsou nám rovné tři kolečka. Zatímco dnes je jednou z hlavních atrakcí muzea, v minulosti sloužil jako klíčový dopravník pro havíře, kteří to měli na své pracoviště dál než kilometr a podle regulí se museli přepravovat takto.

Nakonec míříme do obou zdejších restaurací – Harendy U Barborky i nově otevřeného OpenBistra se zdravě a moderně pojatou kuchyní. Leč čas je neúprosný, k bowlingu či tenisovým kurtům a na další místa ve sportovně-relaxační zóně už se nedostáváme. Nepochybně se zde ale co nevidět vrátím, nejlépe na kole, zdejší cyklostezka a zázemí pro cyklisty k tomu přímo vybízejí.

Bez přetvářek – návštěva ve mne zanechává opravdu hlubokou stopu. Když později toho dne odcházím z redakce domů, nevědomky kolegovi u dveří sdělím: Tak já fárám, místo obvyklého fičím.

Tak Zdař bůh.

K TÉMATU

O hornickém muzeu Landek Park„Chceme lidem co nejvěrohodněji přiblížit cestu havíře od chvíle, kdy na šachtu přišel a vyzvedl si identifikační známku, až po jeho odchod domů," vysvětluje ředitel Lumír Plac. Návštěvníky proto čeká návštěva historických koupelen, autenticky ozvučené fárání pod zem v původní těžní kleci. Tady návštěvníky čeká průvod podzemím a přiblížení cesty horníka na pracoviště, kde se naplno rozezvučí různé důlní stroje. „Máme zde 250 metrů důlních chodem a návštěvníky zde v uvozovkách tak trochu vyučíme havířem," přibližuje Lumír Plac, co přibližně prohlídka míst, kde dříve pracovalo až 95 procent havířů z okolí, obnáší. Další hodiny ale lidé mohou neomezeně trávit v celém areálu na povrchu.

Co přineseme příště? Příští týden v středeční tištěné příloze Deníku plus najdete další díl seriálu Milion zážitků v Dolních Vítkovicích. Podíváme se do Velkého světa techniky, avšak trochu jinak. Prožijeme tady filmový den!
Reportáž z návštěvy si můžete poslechnout už zítra, v pátek 21. října na vlnách Hitrádia Orion.