Jan Kohoutek z Hrabové měl takovou představu. Ještě před padesáti lety procházela jeho nynější zahradou tramvajová smyčka. Takzvaným Komárkem tehdy jezdil den co den.

A když se nedávno jednoho dne vzbudil, napadlo jej, že tramvaj, byť jinou, na původní místo vrátí. V okolí se stal personou číslo jedna a zdraví jej lidé, které vůbec nezná.

Zajímavost na úvod. Nejužší vztah Jana Kohoutka k tramvajím ještě před pár lety spočíval v tom, že nostalgicky vzpomínal, jak jimi v mládí den co den jezdíval. 

A když svou zálibu v historii a opravě veteránů spojil s představou, že by připomínku tramvajové trati v Hrabové obnovil, rázem se mu objevila na zahradě.

„Po několika letech hledání se mi podařilo jednu, byť jinou, než zde jezdila, sehnat na zahradě v Polance nad Odrou. Torzo této skříně tam stálo padesát let. Říkal jsem si, že by to byla pěkná připomínka trati, která tudy vedla do roku 1975,“ říká Kohoutek k exponátu, který po Ostravě jezdil mezi lety 1927 až 1968.

Tramvaj byla ve špatném stavu, nejprve jí musel vyztužit prohýbající se střechu, která mu zabrala nejvíce času, a zpevnit bok tramvaje. Sice jí chybí kola, ale i ta už jsou v řešení.

„Od firmy, která vyrábí železniční dvojkolí pro zahraničí, je mám slíbené. Na jaře by mohly být. Provizorně dám tramvaj na kozy a na ně zatím vyrobím falešná kola,“ plánuje muž, jehož v Hrabové znají rázem téměř všichni.

Vždyť tramvaji věnuje všechen svůj volný čas. Běžně tři hodiny k večeru po práci a nyní už druhým rokem dvanáct hodin denně v rámci dovolené.

„Moje partnerka je s tím smířená, ví, že to chci dodělat. Ona se stará o zahradu, já o tramvaj,“ usmívá se sympaticky renovátor. Nejvíce jej těší, když se za plotem na silnici zastaví malé děti a začnou se o jeho dílo zajímat.

„Čtou si ceduli, kterou jsem zde umístil ještě dřív než tramvaj, vyzvídají, učí se historii. A pak jdou kolem s rodiči, které poučují, že tudy vedla trať. Je to taková naučná pomůcka.“

ZA ODMĚNU BUDE VESELKA

S ní na zahradě už je smířená i Jaroslava Masnicová, Kohoutkova partnerka. „Mám si postěžovat, že jsem ti musela udělat místo?“ volá zdálky a dodává, kterak musela svému milému uvolnit 13 metrů okrasných záhonů.

„Já jsem se toho jeho nápadu bála už dva roky předtím, než tramvaj nakonec dovezl. Byli jsme tehdy na dovolené a už tam pokukoval po jednom vozu,“ říká Masnicová, která navzdory tomu svého partnera podporuje – nejvíce tím, jak s úsměvem sama říká, že mu zajišťuje catering.

„Jinak si to chce udělat sám. Ale já bych ho ke kytkám taky nepustila,“ směje se paní Jaroslava a zmiňuje slib, který mu dala. „Vezmu si tě až před hotovou tramvají!“

PRO VEŘEJNOST

Možná i proto ji Jan Kohoutek plánuje doladit do posledního detailu. „Na střechu dám pantograf, který už mám na zahradě, světla, dveře, číslo linky, dobové logo dopravního podniku, zásuvky, bude to se vším všudy,“ plánuje Kohoutek.

 Zvenčí už má tramvaj asi z poloviny hotovou, interiér jej však teprve čeká. Počítá s tím, že do tří let by renovace mohla být hotová. To už jej jistě bude znát celá Hrabová.

„Už nyní mě zdraví strašná spousta lidí, které vůbec neznám. Několikrát na mě také zvonili, jestli se mohou na tramvaj podívat. Až ji dodělám, připravím přímo z ulice k tramvaji vstup a dám do ní dobové fotografie,“ uzavírá muž, kterému uspořádali také Koncert pro tramvaj, na němž se vybralo pětatřicet tisíc korun a na který vozil lidi z širokého sousedství i historický autobus.