Původně si stavbu objednala Pohorská jednota Radhošť, ta v letech 1897-1899 investovala prostředky do budování útulen pro turisty a u vsetínské kanceláře si objednali realizaci dvou staveb. Kancelář ji zadala slovenskému architektu Dušanu Jurkovičovi. Jurkovič vystavěl hotel Maměnka a jídelnu Libušín ve stylu lidové secese.

Dřevo na dnešní stavbu poskytly lesy ČR a těžilo se na nedaleké Kněhyni na začátku zimy a po úplňku, aby se dostálo tomu, jak to dělali lidé v minulosti. Řemeslníci se vrátili ke svým kořenům a k hoblíkům, které nevyměnili za elektrické nástroje a poctivě se učili, jak se dřevo zpracovávalo kdysi.

Největší finanční částku na obnovu jídelny věnovalo Ministerstvo kultury a stát, což byla podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka povinnost. Ministr ocenil i zapojení lidí do veřejné sbírky a částku, kterou se podařilo touto formou vybrat, odhadoval, že se jedná o nejúspěšnější sbírku v zemi za posledních několik let.

„Podařilo se znovu obnovit něco, co má pro nás všechny opravdu velký smysl. Jurkovičova architektura je lidem blízká, pracuje s řemeslem a lidovými prvky, což dodává stavbám své osobité kouzlo,“ doplnil Lubomír Zaorálek s tím, že Libušín je jakýmsi odkazem do minulosti a ke předkům.

Po šesti letech Libušín slavnostně otevřeli hejtmani Moravskoslezského Ivo Vondrák a Zlínského kraje Jiří Čunek, ministr kultury Lubomír Zaorálek, předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček, Jan Graubner z Olomouckého arcibiskupství a generální ředitel Národního muzea v přírodě Jindřich Ondruš a technický náměstek muzea v přírodě Milan Geseirich.

Radek Vondráček vzpomínal na své dětství a to, jak obdivuje beskydskou přírodu. „Já bych chtěl složit hlubokou poklonu těm, kteří se podíleli na rekonstrukci Libušína ještě tím tradičním způsobem, mám velkou úctu k tomu co dokáží svýma rukama, ještě pořád máme řemeslníky, umělce a stavaře, kteří tohle dokáží a chtěl bych jim za to vše poděkovat,“ děkoval předseda poslanecké sněmovny.

Na závěr přivítal všechny přítomné Jindřich Ondruš, ten vzpomínal na požár, který zničil historickou budovu a na pocity, které to v prvních příchozích vyvolávalo. Společně se svými kolegy se rozhodli, že se Libušín musí postavit znovu. „Je to čirá radost a všem kdo se stavbou pomáhali bych chtěl mnohokrát poděkovat. Do některých staveb jejich tvůrci vloží něco navíc, něco co stavbám dává jakýsi emoční náboj a i přes pohnutou historii dokážou vstát jako fénix z popela, v tomto případě doslova,“ uvažoval nahlas Ondruš.

Biskup jan Graubner stavbě požehnal, aby zde stála pro další generace ještě řadu let. Všichni významní hosté dostali od ředitele muzea symbolické klíče od budovy, díky kterým jsou na pustevnách kdykoliv vítáni a na závěr slavnostně přestřihli pásku čímž Libušín za zvuku střel z pušek portášů, otevřeli znovu veřejnosti.

Lucie Syrovatková

K TÉMATU

Takzvaná vědecká rekonstrukce vyhořelého Libušína stála celkem 117,5 milionu korun a poslední řemeslníci dokončili své práce před několika dny. Největší část financí šla z příspěvků ministerstva kultury, přispěly i oba kraje, města a okolní samosprávy. Zapojilo se i mnoho z přítomných ve sbírce, která byla vypsána hned druhý den po požáru. Na stavbě se vystřídalo přes 220 řemeslníků, kteří postupovali podle tradičních způsobů tak, jako tomu bylo za dob architekta stavby Dušana Jurkoviče.