Heřmanická halda, kde se chystá zásadní sanace třiceti milionů tun hlušiny  - více zde, sice není tak známá jako laguny Ostramo, zato ale dokáže znepříjemňovat život okolí. Zejména zvýšenou prašností, kterou zaznamenávají nejen místní obyvatelé, ale například i zoologická zahrada ležící několik kilometrů jižněji. Z dostupných měření, průzkumů a vyhodnocení nicméně vyplývá, že odval je obtěžující, nikoliv škodlivý.

„Pokud zafouká severní vítr směrem k zoo, práší se více. Na druhé straně kde

v Ostravě není prašnost? Je to skutečnost, se kterou se zde prostě žije! Zoo tuto otázku nikdy neřešila, a proto se nedá stoprocentně říci, že by právě Heřmanická halda ubližovala našim zvířatům. K tomu by bylo třeba dlouhodobějšího výzkumu," konstatuje Šárka Nováková ze zoologické zahrady.

USEDLÍCÍ HOVOŘÍ O POMPEJÍCH

O žádnou studii se neopírají ani heřmaničtí usedlíci, ale jinak mají jasno. „Devadesát procent lidí, kteří v posledních letech kolem nás zemřeli, mělo rakovinu. Dcery souseda, jenž se tady před časem přistěhoval, musely nechat závodního tance, protože dostaly astma. A to nemluvě o alergiích či respiračních chorobách," tvrdí Jiří Lizák. Ten patří k lidem, kteří kvůli prašnosti z odvalu psali petice, jednali se státním podnikem DIAMO a hrozili občanskou neposlušností.

„Bydlím asi devět set metrů od haldy. Odtěžování její východní části od roku 2009 znamená tolik prachu, že nemá smysl mýt okna ani parapety. Troufám si říci, že to tady občas vypadá jako v Pompejích, z nebe padají kusy popela. Je na autech, omítkách, stromech. Zasviněné jsou taky bazény. A prádlo venku? Nevěšíme!" popisuje Lizák s výhledem na zlepšení situace sanací.

O té se však, jak podotýká, mluví léta. Stejně jako o době jejího trvání. „Každopádně je načase něco s haldou udělat. Sami pracovníci na ní se nechali slyšet, že by tu nebydleli ani ve zlatém baráku. Ale my ty naše domy nemůžeme jen tak vzít na záda a jít jinam," poznamenává Lizák.

Situaci vnímají i členové místního mysliveckého sdružení, byť se podle nich vlivy prostředí nedají na kondici zvěře (do jejího ulovení a vyvrhnutí) zjistit, zaznamenávají úbytky menších druhů. „A ryby se zdejšího rybníka? Ty bychom raději nejedli," dodávají heřmaničtí nimrodi.

SANACE UŽ S MENŠÍ PRAŠNOSTÍ

Státní podnik DIAMO prostřednictvím Josefa Havelky, ředitele odštěpného závodu ODRA v Ostravě, uvádí, že stížnosti obyvatel z okolí odvalu evidují za poslední rok jen čtyři. „Tehdy se zpracovával a odvážel prohořelý a tedy více prašný obsah. Odtěžovali jsme z okrajové části odvalu. V kombinaci s nepříznivými povětrnostními podmínkami nastávalo krátkodobé rozvíření prachu," upřesňuje Havelka s tím, že letos si ještě nestěžoval nikdo.

Souvisí to snad i s tím, že DIAMO zavedlo přísnější dohled na dodavatele uskutečňující samotné odtěžování. Připomínky od občanů řeší dispečink mimo jiné okamžitým zastavením prací na heřmanické haldě. „V poslední době byla provedena řada analýz. Nejrozsáhlejší s názvem Analýza rizik odvalů zasažených endogenním hořením je z roku 2010. Žádná ze seriózních a nám známých zpráv nehodnotí situaci jako nebezpečnou, nýbrž spíše obtěžující." zdůrazňuje Havelka. Cílem podniku DIAMO je uvést odvaly do stabilního a neškodného stavu. U toho heřmanického se jako optimální jeví jeho úplné rozebrání, což je na druhé straně finančně i časové náročná varianta.

„Nová homogenizační linka zde bude zpracovávat neprohořelý materiál nevykazující velkou prašnost a proces zpracování hlušiny proběhne mokrou cestou. V plánu je postavení pásového dopravníku minimalizujícího dopravu nákladními auty. Lidé se proto nemusí obávat zvýšení prašnosti. Navíc je na rok 2017 v plánu zpracování rozptylové studie," doplňuje Havelka.