Zářným příkladem je Bumbaj, civilním jménem Zdeněk Kroščen. Rodák z Liščiny docházející nejprve jako ostatní děti na společné aktivity, poté se sám zapojující do činnosti v „neziskovce“ Vzájemné soužití a dnes coby vedoucí jejího komunitního centra (reálného střediska zdejšího života) pomáhající okolí, s čím se dá.

LEPŠÍ ČASY

„Před deseti lety to tu bylo bouřlivější! Na prvním setkání se ještě moc nadávalo, ale nakonec lidé začali spolupracovat. Vyrůstali tu a Liščiny si váží, chtějí se zapojit a být u toho, když se mění,“ tvrdí Kroščen, oslovovaný uctivě jako „strýc Bumbaj“.

Všechny díly seriálu Ostravská ghetta najdete zde

K necelým dvěma stovkám sousedů ze spodní části osady toho neřekne příliš mnoho zlého. Jeho slova potvrzuje sociální pracovnice Martina Bubová.

„Většinu starousedlíků dopoledne doma nezastihnete, pracují. Takže se ani nemůžete zeptat jednoho z nich, jak dlouho mu trvalo, než si před domem udělal zahrádku.“

Prý neexistuje, aby v době školy běhaly po dolní Liščině děti (v horní části u Technické ulice to k vidění je).

Za zábavou, relaxací, nakupováním ani atrakcemi se zde nicméně nejezdí. „Taky tady nic nemáme…“ ušklíbne se paní Lidmila věšící před domem prádlo. Připomíná zrušení školy a s výjimkou jediné „opevněné“ prodejny ve střední části s finskými domky neví o dalším obchodě. Supermarket je až nahoře na kopci na Hladnově. Zato až domů k usedlíkům z Liščiny často chodí šmejdi.

„Podomní prodej je zakázán!“ volá sociální pracovnice Bubová na tři mladíky a slečnu se složkami pod paží. Ti se jen arogantně usmívají. Jejich byznysem je podle místních nabízení „výhodných“ smluv na odběr energií, což v rodinách vede k finančním problémům a exekucím.

Bydlení pro sociální případy by se v ulicích Borodinově, Vývozní a Žalmanově ovšem dalo spočítat na prstech. „Více než polovina lidí tady žije dlouho. Sami vletí na toho, kdo dělá problémy, nebo nám takové sousedy nahlásí,“ konstatuje Kroščen. I nedávno se stěhovali problémoví pryč. A ve sklepě činžáku po nich zůstával nepořádek.

„Už se odtamtud vyvezlo dva a půl kontejneru smetí. Obyvatelé si to uklízí sami, což je tady normální,“ podotýká Bubová. Kus sklepa je zametený a v doposud nevyklizené části zaznívá varování před šlápnutím na jehly z injekčních stříkaček. Údajně pro jistotu. Spíše než drogy na Liščině řešívají problémy s domy a bydlením v nich.

„Nejčastěji poskytovanou sociální službou je domlouvání návštěv servisních techniků v bytech,“ shodují se Bubová s Kroščenem. Na stav činžáků nadávají svorně všichni od žump ve špatném stavu protékajících do sklepů, přes vlhké zdivo a odpadávající omítky po vysloužilé základní vybavení vchodů i pronajímaných domácností.

Volá to po revitalizaci!
Činžáky na Liščině spravuje Residomo, jež má s nimi stejné plány jako v Kunčičkách či Havířově-Šumbarku. „Ale není v našich silách zvládnout revitalizace naráz,“ vzkazuje mluvčí společnosti Kateřina Piechowicz. Připouští „nižší kvalitu bydlení“ v lokalitě a zdůrazňuje též snížené nájemné oproti jiným oblastem.
„Platí se zde za stejné služby, pracují zde domovníci a máme senior asistenta, zrychlený systém oprav i havarijní linku,“ líčí mluvčí. Residomo má zástupce v multidisciplinárním týmu Slezské Ostravy zabývajícím se spolu s úředníky i strážníky sociální situací obyvatel.
Ta podle starosty obvodu Richarda Vereše není v případě Liščiny ideální: „Vnímáme ji dlouhodobě jako nepříznivou, a spolupracujeme proto s vlastníky domů či neziskovými organizacemi věnujícími se dětem a mládeži.“
I tady městská policie posílila své hlídky a přidala bezpečnostní kameru.