„Počkej, už ho vidím. Tady je, je přímo před námi. Jdu ho sbalit do pokébalu," křičí asi dvanáctiletý chlapec na svého kamaráda, běhá ze strany na stranu a přitom má nataženou ruku a v ní mobilní telefon, do kterého upřeně hledí.

Někteří kolemjdoucí by si mohli říct, že se tak trošku zbláznil, Tomáš ale místo sezení u počítače vyrazil ráno do Komenského sadů na lov pokémonů.

„A tak nějak to funguje," komentuje s úsměvem „nový přírodní úkaz" čtyřiadvacetiletá studentka marketingu na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské Technické univerzitě Ostrava (VŠB) Denisa Kováčová.

„Hra je založena na principu rozšířené reality a spojuje herní prostředí s reálným světem pomocí GPS a kamery v telefonu. Právě chytrý mobilní telefon s připojením k internetu je nezbytnou součástí hry. Jejím cílem pak je nachytat co největší počet pokémonů," vysvětluje princip hry Denisa. 

Ta je také součástí týmu Sokolska33.cz portálu studentů Ekonomické fakulty VŠB-TUO.

Po stažení aplikace je třeba navolit vlastní postavu.

„Hned poté můžete objevovat pokémony. Pomocí map v aplikaci sledujete, kde se vyskytují, a pak už je jen stačí chytit do pokébalu, a to jeho tahem po displeji telefonu, přesně jako ve stejnojmenném seriálu. Díky kameře v telefonu vidíte pokémona v reálném prostředí. Součástí hry jsou také souboje, které se odehrávají v takzvaných gymech. Tyto aktivity nelze dělat z pohodlí gauče, musíte jít zkrátka ven a pokémony hledat," popisuje čtyřiadvacetiletá studentka.

POLAPENÍ MYŠÍ RATTATY

Když dojdeme na Prokešovo náměstí před radnici, začne Denise vibrovat telefon to znamená, že je pokémon někde blízko. Před sochou Ikara už na nás kouká myší pokémon Rattata, kterého Denča bez problémů balí do pokébalu. „Bohužel to je jeden z nejčastějších, které v Ostravě chytnete. Hraju už asi třetí týden a dohromady se mi podařilo chytit prozatím 69 pokémonů, mám ale jen 35 druhů, některé, třeba jako Rattatu, chytnete vícekrát," říká Denča s tím, že je tato hra splněním jejího dětského snu.

Podobně to má i student ekonomky Jakub Koziol. „Vzpomínám si, jak jsem jako malý poctivě vstával každý víkend, abych viděl další díl seriálu v televizi. Už si ani nepamatuju, která to mohla být třída, ale snil jsem o tom, že se stanu trenérem pokémonů. Když jsem se dozvěděl, že existuje aplikace, která by mě mohla vrátit do dětských let, okamžitě jsem si ji stáhl. Hra mě naprosto pohltila. Mou sbírku prozatím tvoří asi 50 pokémonů, ale jsem si jistý, že ji v příštích dnech rozšířím," říká nadšeně hráč.

NESEDÍTE, CHODÍTE A LOVÍTE

Jak se vracíme zpátky k autu, narážíme na další „lovce", na bruslích chytá pokémony třicetiletý Ondra Baar. „Hraju od minulého úterý, podle pokédexu mám za tu dobu nachozeno 107 kilometrů. Vzhledem k tomu, že to aplikace trochu nestíhá, řekl bych, že to bude spíše 500 kilometrů. Druhů mám 83, celkem ale 950 pokémonů," říká a já se s otevřenou pusou nestačím divit.

„Máte vůbec čas na práci?" ptám se Ondry, který s úsměvem odpovídá, že má teď volněji. „Člověka to nutí jít ven, proto mě to tak nadchlo," vysvětluje Ondřej Baar s tím, že chytá pokémony pro občanské sdružení Sluj, které se zaměřuje na volnočasové aktivity.

Po něm potkáváme také Matěje Kožušníka z Fifejd. „Právě jsem minul jednoho extrémně vzácného, celkem jich mám už 244. Šílené ale je, že už mi to za ten týden téměř vypotřebovalo všechny data v mobilu," říká chlapec.

Hru si ale pochvalují i maminky dětí. „Jsem ráda, že syna konečně nějaká hra zvedla od počítače. V honbě za pokémony už jsme nachodili desítky kilometrů, a to nejen v okolí bydliště v Porubě nebo v centru Ostravy, ale také na dovolené, kterou jsme strávili ve východních a středních Čechách. Vítek si to nejvíce pochvaloval v Hradci Králové, tam jich prý bylo nejvíc a nejlepších. Pokémony loví ale i naše dvaadvacetiletá dcera právě je spolu odjeli chytat do Prahy," dodává Jana Maivaldová.