Fanouškem obou klubů je odmala, byť na stadiony začal pravidelněji chodívat až v devatenácti s prvními výplatami. Dodnes, kdy už dělá klubům maskota, dojíždí z bezmála pětatřicet kilometrů vzdálené vesnice Rybí u Nového Jičína, kde do toho k vlastní práci ještě stíhá trénovat mladé fotbalisty.

Šance na „popularitu pod maskou“ se mu naskytla na přelomu let 2019 a 2020, kdy se v Ostravě a Třinci konalo juniorské mistrovství světa v hokeji. „Byl jsem tam přihlášen jako dobrovolník a doneslo se mi, že vypadl maskot. Ne ten turnajový, ale Kluk puk nadace Jakuba Voráčka,“ popisuje Milan své vůbec první alter ego.

Kompilace děkovaček Aleše Stezky ve Vítkovicích.
VIDEO: Nejlepší děkovačky Aleše Stezky. Hlasujte v anketě Deníku

Díky tomu se mu před začátkem minulé sezony ozvali z Vítkovic, kde potřebovali přeobsadit rytíře Vítka a krátce poté byl kontakt předán do Baníku Ostrava, kde maskota – pekelníka BazalBuba – teprve zaváděli. „Hlavní odlišností je, že jako BazalBub mohu mluvit, jako Vítek ne. Naopak na hokeji jsem k lidem blíž, dokážu je lépe vtahovat do dění a fanoušci jsou tam na maskota už více zvyklí, zatímco třeba kotel na fotbale s ním nijak nespolupracuje. Na Vítkovicích je to převážně o dětech a pubertálních slečnách, na Baníku je to více o interakci s dospělými, kterých je tam samozřejmě víc a jsou odvázanější,“ popisuje Milan hlavní rozdíly mezi kulisami i fanoušky.

Čestný jako rytíř, podlý jako čert

Být Vítek a BazalBub není totéž. Každému maskotu se snaží vtisknout jinou identitu. Jako rytíř je slušnější, čestnější, i když si kulišárny na dětech i dospělých neodpustí. Jako pekelník si prý může dovolovat víc. „V tichosti se za fanoušky připlížím a buďto bouchnu řinčícími vidlemi o zem, nebo počkám, až se otočí a leknou se sami. Rád si je vychutnávám,“ usmívá se Milan. Zejména na Městském stadionu, ale i v Ostravar Areně s úsměvem přijímá „úplatky“.

Fanoušci Baníku Ostrava, Andrův Stadion, Olomouc, 30. 4. 2023
Video z kotle Baníku: takto euforicky hnali Chachaři hráče za výhrou v Olomouci

„Každý druhý zápas přijde chlap s opilou ženskou, vytáhne mobil a řekne, ať ji sáhnu na prsa. No, pěkných pár už jsem si jich obtěžkal,“ směje se muž, jenž si jeden takový pár vybavuje z obou ochozů.

„Je to příjemný bonus této práce. Nerad bych ale vypadal úchylně a nechci, ať ze mě mají ženy strach, ale když samy budou chtít, více takových zakázek beru. Některé dvanáctileté puberťačky na hokeji by se ale naopak mohly uklidnit, prosby o sahání na zadek odmítám,“ ujišťuje seriózně.

Milan přiznává, že pro peníze maskoty nedělá. „To by ani nešlo. Člověk to musí dělat srdcem, musí ho to bavit. Strašně mě hřeje u srdce, když vidím, jak se dětem maskot líbí, smějí se a mají z toho ten požadovaný zážitek,“ říká Milan s tím, že tyto okamžiky přebíjí výjimečné situace, kdy po něm většinou podnapilí fanoušci křičí, ať nezaclání a posílají ho do patřičných míst.

Vítkovické FIT&FUN Cheerleaders jsou neodmyslitelnou součástí hokeje v Ostravě.
VIDEO: Roztleskávačky Vítkovic tančí pro fanoušky už 22 let. Často je i faulují

Rytířem Vítkem i BazalBubem plánuje být dlouhodobě, dokud o něj budou stát kluby a bude ho to bavit, o což strach nemá. Větším strašákem mohou být časové důvody či třeba termínové kolize, kterým se ale policie kvůli bezpečnosti a organizaci dopravy a také samotné kluby kvůli mnohdy společným fanouškům snaží vyhýbat.

Bude atakovat stovku zápasů

„Pouze jednou jsem musel na fotbale asi v 85. minutě skončit, aby mě už nezdrželi fanoušci, stihl jsem se převléct, přesunout na hokej a obléct do druhého kostýmu." Zejména na hokeji do něj už zvládl vypotit několik litrů potu, i proto, že pod dresem nosí hokejovou výstroj. „To abych aspoň trochu vypadal jako chlap, o to víc však dá role zabrat. Kolikrát se divím, že ty puberťačky se chtějí pořád ještě tulit,“ směje se muž, jemuž i známí už čas od času říkají Vítku.

Za dva roky vynechal na Vítkovicích pouze dva zápasy – z důvodu nemoci a poruchy auta. Na Baníku nechyběl. „V kostýmech jsem strávil už k devadesáti zápasům. Přes šedesát na Vítkovicích, ke třicítce na Baníku, k tomu mládežnické turnaje, nábory…“ vypočítává Milan, jemuž se ani v kostýmu nevyhýbají emoce. Došlo už i na slzy smutku.

Lukáš Hudeček, moderátor HC Vítkovice Ridera v akci.
Moderátor z Vítkovic: Když rozhodčí nepíská férově, snažím se, aby si to vyžral

„To bylo zrovna nedávno, po vyřazení Vítkovic v play-off. Snažil jsem se, ať to na mě není znát. Stejně jako bolest, když jsem si loni po derby s Třincem dával pěstí s těžkooděnci a nedošlo mi, že mají vyztužené rukavice. Co čert nechtěl, byla jich celá řada, na konci jsem měl i přes rytířovy rukavice sedřené veškeré klouby,“ uzavírá povídání Milan, který poslední dny tráví jako fanoušek na hokejovém šampionátu v lotyšské Rize. „A klidně tam napište, že jsem nezadaný,“ hlásí otevřeně. Možná se tak po vítkovickém hlasateli Lukáši Hudečkovi stane dalším, kdo „v práci“ najde štěstí.