„Pro pečené kaštany si ke mně přišli lidé ze zhruba pětadvaceti zemí!“ říká stylově oděný a vybavený prodejce. Ani se tomu nechce věřit, že po Masarykově náměstí v předvánočním čase korzovali lidé tolika různých národností.

„Poláci ocenili mou polštinu, i to, že zvládnu vyslovit jeden jejich jazykolam, německému zákazníkovi zase šla skvěle čeština. Odzbrojil mě, když mě pochválil za mou češtinu… Mladá Chorvatka mi zase vyprávěla, že u nich doma má na zahradě několik jedlých kaštanů a že je má moc ráda. Koupila si jeden kornout, ale po chvíli přišla pro druhý. Škoda, že jsem měl v ten den již dopečeno,“ říká pan František.

U Koloniálu František se zastavili návštěvníci z Itálie, Švýcarska. Španělska, Francie, Rumunska, Bulharska, Nizozemska, Portugalska, Anglie, Ukrajiny. „Mladý muž z Ruska, který byl u nás na výměnném pobytu, je členem nějakého pěveckého sboru, ale Alexandrovci to nejsou. Zazpívali jsme si spolu některé písně z flašinetu. Kupříkladu Kaťušu,“ usmívá se pan František.

U stánku s voňavou vánoční dobrotou nakupovali také návštěvníci z Argentiny, Japonska, Jižní Korey, Vietnamu, Tchaj-wanu.

„Krásná Thajka u nás pracuje v thajském bistru v jednom nákupním středisku, ale nemohla si vzpomenout, ve kterém… Pro kaštany si přišla vícekrát,“ popisuje František Petrovič.

Zatímco Pákistánci jen okukovali, ale do fronty se jim nechtělo, dva muži z Íránu si u stánku odbyli přednášku. „Starší tomu mladšímu vysvětloval, co je to jedlý kaštan,“ říká pan Petrovič.

Pečené kaštany přilákaly i obyvatele Nového Mexika, Aljašky a Seattlu. „Pan Brian praží výbornou kávu. Dostal jsem vzorek,“ uzavírá výčet František Petrovič s tím, že už má u svého dodavatele objednány kaštany na příští rok a slibuje, že své služby a „porce jako za císaře pána“ ještě vylepší.