Na návštěvě u letištních hasičů v Mošnově aneb Víte, čím se hasí požár letadla?

Výjimkou není ani nová budova u řídící věže, kde sídlí letištní hasiči.

„Procházíme tudy každý den na každou směnu," usmívá se Jaroslav Horáček, který si mě a fotografa u vstupu vyzvedl. „Už si dáváme pozor, co na sobě a u sebe máme, abychom nezvonili," dodává.

To už se k němu přidává zástupce velitele Petr Vašek, který se po celou dobu naší návštěvy stává naším průvodcem.

„Jednotka má pětatřicet hasičů a osm dispečerů. Provozujeme celkem třináct vozů, jsou to zásahová vozidla, prvosledová, která primárně zajišťují letový provoz. A pak jsou to speciální vozidla, tedy ta druhého sledu pro mimořádné události typu dopravní nehody, požáru, úniku ropných produktů," říká Petr Vašek.

BĚŽNÝ PRACOVNÍ DEN

Pracovní doba je ve dvanáctihodinových cyklech denní směna začíná v 6.30 a končí v 18.30 hodin, noční směna začíná v 18.30 a končí v 6.30 hodin.

Ráno velitel rozdělí strojníkům úkoly, ti musejí zkontrolovat všechna vozidla, jejich vybavení, pak provádějí běžnou denní činnost opravy, údržby, revize, ale také výcvik a zkoušky na základě předem určených plánů. A také se v průběhu dne věnují hospodářské činnosti spojené s provozem letiště.

„Vždy musí být zachována akceschopnost jednotky. Jedním ze základních požadavků zajištění bezpečnosti leteckého provozu je dodržení početních stavů jeden plus pět hasičů ve směně, a to na základě kategorie letadel, která na letiště přilétávají," vysvětluje zástupce velitele Petr Vašek.

Pokud není dopředu deklarována nějaká technická či jiná pomoc, jednotka žije běžným režimem. V případě vyhlášení poplachu z pracoviště řízení letového provozu jsou vždy v pohotovosti, ať se jedná o technickou závadu nebo například nevolnost na palubě letadla.

NEJČASTĚJŠÍ ZÁSAHY

Jsou to technické události, například defekt pneumatiky při přistání letadla, nefunkčnost jednoho motoru při přistání a podobně. Na základě takovéto informace je vyhlášen stav tísně a vyhlašován určitý stupeň pohotovosti. Nebo třeba obyčejný odložený kufr v letištní hale dokáže zaměstnat celou jednotku. A nejen ji.

„V takových případech, pokud se k zavazadlu nikdo nepřihlásí, musí být evakuována celá letištní hala. Naštěstí to nikdy nevedlo k žádné mimořádné události," usmívá se zástupce velitele hasičů. Letištní hasiči jsou přivoláváni také v případech, kdy je na palubě nepřizpůsobivý cestující, který je takříkajíc pod vlivem. Pomáhají imobilním cestujícím, vozíčkářům při nástupu i výstupu z letadla. Jsou k dispozici i při kolizích soukromých letadlech.

TŘI STUPNĚ POHOTOVOSTI

Nejnižší stupeň je místní pohotovost, kdy se nepředpokládá, že by mohlo dojít k letecké nehodě, jednotka je aktivována, hasiči se musí obléknout, vyjet před stanici a v nastartovaném voze vyčkávat přistání letadla.

Druhý stupeň je plná pohotovost. To už je stav, kdy se dá předpokládat, že dojde k letecké mimořádné události, například poruše motoru, nevysunutí podvozku, v tom okamžiku jednotka vyjíždí na vyčkávací stanoviště k ranveji, letové a přistávací dráze a okamžitě reaguje po dosednutí na přímý zásah. Pokud je potřeba, hasí a evakuuje v koordinaci s posádkou letadla všechny osoby.

Třetí, nejzávažnější stupeň je letecká nehoda, tedy taková, která se odehraje přímo na letišti nebo v jeho těsné blízkosti.

„Jedniček, tedy prvního stupně jsme si například užili v rámci Dnů NATO, které probíhaly na letišti Leoše Janáčka. Letos jich bylo zhruba třicet za pět dnů. Ale za celý rok jich bude třeba pětatřicet," vypočítává Petr Vašek. Nastala zimní sezona, chartery už tolik nelétají, pohotovostních situací tak ubývá. „Letos v létě jsme řešili nehody dvou malých letadel a předtím se pět let nestalo nic," říká Petr Vašek.

Je to hodně podobné jako u státních hasičů odborné středoškolské vzdělání, tedy maturitu, perfektní zdravotní stav, fyzickou způsobilost na základě požadavků, řidičský průkaz skupiny C, nástupní odborný výcvik, kurs strojníka a kurz hašení požárů vytékajícího paliva pod tlakem, který se provádí ve specializovaných výcvikových centrech v zahraničí. Ženu tu potkáte jen v kanceláři.

LETIŠTNÍ SPECIÁL PANTHER 

V areálu stojí dva. Jeden z nich má hydraulické rameno. Letištní speciály Panther slouží pro zásahy v souvislosti s leteckým provozem. V čem se liší tyto kolosy od klasických hasičských vozů?

„Mají speciální podvozky, dokonce nejsou schváleny pro provoz na pozemních komunikacích, protože mají šířku tři metry, což naše předpisy neumožňují. Hlavní odlišnost? Při zásahu nemusí řidič opustit kabinu vozu, a přesto může provádět samostatně hasební práce, za použití ovládacích joysticků. Vozidla jsou vybavena horním a předním monitorem (lafetová proudnice, pozn. red.), které jsou opatřeny video kamerou, umí si taky třeba chladit podvozek. Speciál s hydraulickým ramenem dokáže hasit ve výšce dvanácti metrů a pomocí hrotu dokáže proniknout do letadla přes jeho konstrukci. Využívají se hlavně pro cargo letadla, kde nejsou cestující.

„Tak my vám to nastartujeme, ať auto vidíte v provozu," říká jeden z hasičů jednotky. Na straně řidiče u dveří speciálu je obrovské černé tlačítko. Stačí do něj silou praštit a motor se burácivě rozezvučí. Sedám si na místo řidiče. Kolem vysílačky, kamery, ukazatele… A parádní výhled. Dozvídám se, že jsem právě usedla do vozu za 35 milionů korun.

CO JEŠTĚ PARKUJE V GARÁŽÍCH?

K další výbavě letištních hasičů patří dva mercedesy kombinovaná hasicí auta vybavená práškovým a sněhovým hasicím zařízením, hydraulická teleskopická vysokozdvižná plošina v hasičském provedení, která může pracovat až ve výšce 32 metrů, kontejnerové nosiče, malý chemický automobil, dopravní automobil, autobus, velitelské vozidlo, zásahový, rychlý automobil, a několik kontejnerů valník k přepravě technických prostředků, zdravotní kontejner, který je určen pro uložení zdravotnického materiálu, kontejner týlový k uložení multifukční haly, hranolový, sorbentový, kontejner s láhvemi kysličníku uhličitého, a dva kontejnery pro zvedací vaky určené pro vyprošťování provozuneschopných letadel. Tyto prostředky jsou využívány i pro výcviky externích specialistů z celého světa, například ze Saudské Arábie, Austrálie, Kanady, Brazílie. Slušný arzenál.

V jednom z vozů jsou prostředky na vyprošťování. Pozoruje mě několik párů očí a já zkouším zvednout hydraulické nůžky. Unesla jsem je, ovšem nedovedu si představit, že bych s nimi měla pracovat. „Máme tady své zázemí, kuchyňku, tělocvičnu a také posilovnu," usmívá se zástupce velitele. Naznačuje, že pro ženy, ale i muže muší váhy není na této stanici místo. Snad proto najdete ženy na této stanici jen v administrativě.

VÍTE, ČÍM SE HASÍ POŽÁR LETADLA?

Budete se možná divit, jako jsem se divila já. Vodou. „Základním hasivem je opravdu voda, která se mísí s pěnidlem. Vzniká pěna, což je adekvátní hasivo pro požáry letadel. Vozy dostříknou až do 70 metrů, vůz je naplněn 12 tisíci litry. Doplňkově používají také hasební prášek," vypočítává Petr Vašek.

Na závěr si neodpustím otázku, která mi od samého začátku vrtala hlavou. Uprostřed haly totiž stojí tři skluzy pro sjezd z vyšších pater. Používají se?

„Samozřejmě. Máme výjezdový čas 45 sekund od vyhlášení poplachu a na nejvzdálenějším místě letiště musíme být do tří minut," vysvětluje Petr Vašek. To už vysílá nejmladšího z kolektivu, aby předvedl, jak takový sjezd po skluz vypadá. ¨

„Při vyhlášení poplachu je smůla, když jste zrovna ve sprše. Nesmíte se zapomenout obléknout, protože jinak…," vysvětluje jeden z hasičů se smíchem. Ale to už se jeho kolega s tyčí v objetí spouští pomalu z třetího patra zpátky do haly.