Začínáme ve Vrbické ulici v Heřmanicích. Právě zde obavy vznikly. Bývalá škola vedle pošty navenek už déle než dva roky působí stále stejně. A ještě déle se nad místem vznáší oblak obav z ubytovny. Uvnitř je dům v pokročilém stadiu proměny.

Proměny v na první pohled, zdá se, důstojné bydlení. „Půjde o nájemní malometrážní byty se zaměřením na soběstačné seniory. O budoucí podobě těchto bytů se mohli všichni sousedé přesvědčit v minulých týdnech na místním šetření, které zde svolal stavební úřad. Věřím, že se mi podařilo obavy lidí rozptýlit,“ vykládá Mitrus, podle nějž bude objekt dokončen, jakmile to bude technicky a právně možné.

Zdržení podle něj nastalo právě kvůli obavám lidí z „obchodu s chudobou“.

NEJSEM SEBEVRAH

Právě v souvislosti s tímto nešvarem Mitrus hovoří, zatímco se přesouváme k jeho nejnovější investici v Kubínově ulici v téže čtvrti. „Některé domy prodám podnikatelům, kteří rozhodně nepatří do kategorie obchodníků s chudobou, jiné si ponechám. Ale určitě nehodlám své bytové domy nechat nikým poškodit nebo dokonce vybydlet. Investuji do nich značné prostředky, byl bych ekonomický sebevrah,“ zdůrazňuje.

Také dům v Kubínově ulici nemá daleko k dokončení. Přesto v jedné z místností se však nově položené podlahy na svém podloží vlní a spojovací chodba je kvůli pozměněné statice domu značně do kopce. Holt kočárek tu nebude radno parkovat. I zde však, ostatně jako ve všech budovách, Mitrus odmítá jiné než „nadstandardní bydlení“. Aby svá slova podtrhl, hovoří také o oplocení a kamerovém systému.

Dostáváme se také k domům v Josefské ulici ve Slezské Ostravě, kde kamerový systém skutečně je a dokončují se betonové ploty. Domy už ale Mitrus nevlastní, a je tedy otázka, kdo se o vybavení zasadil. Naopak nedaleko odtud, v ulici Čs. armády, nás podnikatel provází podle svých slov jediným domem, který je dokončen a zároveň si jej ponechal. Nezjišťuji, zda finanční úplaty, které řadě nájemníků dává a vyměňuje si s nimi vzkazy na papírcích, jsou jen odměna za to, že nás lidé vpustili do svých domů, či něco víc. Žijí zde povětšinou Romové, jejich obydlí ale nejen svou velikostí, ale i vybavením působí v porovnání s proslýchanými ubytovnami skutečně nadstandardně.

ODPAD? ANO. ZBYTEK LŽI

Závěrem navštěvujeme lokalitu zvanou Salma, která v poslední době lidem hnula žlučí nejvíce. Právě díky ní vznikl spolek Slezská pro život. Ostatně i Mitrus přiznává, že díky nim měl na stavbě asi deset úředních kontrol, s výsledky prý lidé přesto nebyli spokojeni. Zde jsou domy od dokončení prozatím nejdále. Kvalita provedení nás tady neuchvátí. Ať už zateplení, nebo na první pohled skryté nahnilé trámy v chodbě.

Mitrus nepopírá, že byť má kontejnery, při stavbě zanesl nadměrným odpadem i okolní popelnice, proti ostatním nařčením se zde ale vyhraňuje. A to i proti údajným nájemníkům v ještě nedokončených domech. „Možná si je spletli s mými zaměstnanci. V místní vilce bydlí můj zaměstnanec s rodinou, a hlídá mi tak majetek v době, kdy se nepracuje. I kvůli pokusům o krádež lešení,“ tvrdí Mitrus s tím, že zaměstnává právě lidi, nad nimiž ostatní zaměstnavatelé zlomili hůl, nebo je ani nikdy nepřijali, a platí jim nemalé peníze. Všichni jsou prý pod smlouvou a na žádného nepobírá příspěvky z úřadu práce.