„Nezaznamenali jsme nikoho, komu by vadila přítomnost Caspera na oddělení. Právě naopak, všichni si jej chtějí alespoň pohladit. A jedné pacientce jsme dokonce pomohli odbourat fobii ze psů," říká lékařka rehabilitačního oddělení Vítkovické nemocnice Ema Kaslová na adresu nového pomocníka na zdejší rehabilitaci. Tím je půlroční štěně Chesapeake Bay retrievera jménem Casper. A Ema Kaslová je jeho majitelka.

Psychická pomoc

Když nedávno kupovala synovi štěně, vůbec ji nenapadlo, že by Casper mohl jednou, tak jako ona, pomáhat nemocným zotavovat se po mozkové mrtvici. Přesto teď spolu několikrát do týdne vyráží na stejné pracoviště za pacienty, kteří se už na něj velmi těší.

„Je úžasné, že tu s námi může být. Někteří z nás jsou na tom hodně zle fyzicky i psychicky, ale když vidí psa, aspoň se usmějí," pochvaluje si pacientka Magda Horová z Ostravy.

Právě psychická pomoc je nedílnou součástí canisterapie, která má název odvozený z latinského názvu pro psa. V zahraničí byla praktikována už dříve, u nás se začala rozvíjet na počátku devadesátých let. Canisterapie obecně rozvíjí hrubou a jemnou motoriku, přispívá k uvolňování napětí ve svalech a podněcuje slovní i mimoslovní komunikaci.

Povaha psa

Ne každý pes se však pro tuto činnost hodí. Retrievři ale patří mezi plemena, která se hojně pro pomoc handicapovaným využívají. Kromě přirozených vlastností toho či onoho plemene záleží také na povahových rysech jednotlivých psů.

Vše začalo na jaře loňského roku, kdy byla ve Vítkovicích hospitalizována sedmatřicetiletá Zdeňka Koldová, která se canisterapii věnuje více než deset let. Ji samotnou dříve ani nenapadlo, jak moc se jí bude jednou pomoc jejího čtyřnohého přítele hodit. Poté, co ji postihla cévní mozková příhoda, skončila s ochrnutím levé poloviny těla. A protože rekonvalescence trvala velmi dlouho, požádala lékaře, zda by si mohla do nemocnice přivést fenku australského ovčáka Sheenu. Lékaři nebyli proti, a tak při přeložení z neurologie na rehabilitaci už Sheena Zdeňku doprovázela. Pomáhala jí například s otevíráním dveří, se svlékáním a na zavolání přinesla, na co si Zdeňka ukázala. Ač měli lékaři ze začátku obavy z toho, jak budou na trvalou přítomnost psa reagovat ostatní pacienti, ukázalo se, že jsou doslova nadšeni.

„Na Šišku reagovali všichni pozitivně, i nálada tu byla skvělá. Pacienti s námi začali více komunikovat. Příjemně tady narušila nemocniční rutinu," popisuje lékařka Ema Kaslová, která se s rodinou také stará o několik pejsků.

Výcvik

„Caspera jsme pořídili našemu pětiletému synovi jako společníka, protože je jedináček. A když přišel s tím, že chce bratříčka nebo sestřičku, což zatím není reálné, rozhodli jsme se pro jednodušší variantu," směje se lékařka.

Se Zdeňkou Koldovou si padly do oka prakticky okamžitě. Spojila je hlavně láska ke psům. Posléze se spolu začaly stýkat i mimo nemocnici. Když se Zdeňka seznámila s Casperem, poznala, že pejsek má pro canisterapii vlohy. A tak půlroční štěně Chesapeake Bay retrievera začala cvičit.

V rámci výcviku teď Casper dochází na rehabilitační oddělení Vítkovické nemocnice několikrát týdně. „Důležité je, že miluje lidi a nebojí se jich. Teď ho připravujeme na to, aby zvládl poměrně přísné canisterapeutické zkoušky. Bude muset perfektně prokázat socializaci, vhodně se chovat v tramvajích, v autobusech, obchodech nebo v rušném prostředí," vysvětluje Zdeňka Koldová s tím, že výcvik potrvá ještě několik měsíců. Ten ale čeká nejen Caspera, ale také jeho majitelku. Kvůli tomu bude muset dokonce načas vyměnit pohodlné auto za MHD, aby se pejsek naučil na tyto situace dobře reagovat. „Další úkol, který musím splnit, jsou jezdící schody, z toho mám trošku hrůzu. Věřím ale, že to zvládneme," říká lékařka.

Jak dodává, poté, co Casper absolvuje canisterapeutické zkoušky, stane se nedílnou součástí rehabilitačního oddělení Vítkovické nemocnice.