„Lidé kolem Bedřišky už v tomhle směru ušli velký kus cesty a nepochybuji, že je to další krok, který pomůže k propojení obyvatel lokality s kolemjdoucími,“ říká programová manažerka Nadace Via Vendula Humlová.

Vaše nadace už roky podporuje vznik místních komunit i v těch nejzapadlejších českých obcích. V čem to zlepší život v těchto obcích? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Příběhy a projekty našich jednotlivých grantistů jsou hodně pestré. Obecně se dá říct, že pomáháme k rozvoji sousedských vztahů v různých rovinách. Stmelení místních lidí, navázání nebo zlepšení spolupráce s místní samosprávou, zájem širší veřejnosti o dění v obci, naťuknutí do dalších aktivit. Naší rolí není jen poskytování finanční podpory. Podstatná část naší práce tkví také v propojování aktivních lidí mezi sebou. Inspirativní a silná jsou naše setkání grantistů, kde se sejdou lidé napříč Českou republikou. Mimo to se snažíme propojovat i skupiny, které mají společné téma - třeba obnovu starých polních cest nebo budování komunitní sauny.

Plno lidem se nezamlouvá, že jejich obec nežije a místní se stěhují pryč. Zároveň ale nevědí, co s tím dělat a sami si na nic netroufají. Co byste jim poradila?
Z vlastní zkušenosti člověka do jisté míry frustrovaného děním ve své obci bych doporučila zkusit si najít podobně smýšlející lidi. Někdy můžete mít pocit, že se ve vašem městě nic neděje nebo tam žádní aktivní občané nejsou, ale při podrobnějším zkoumání zjistíte, že to je jinak, než se na první pohled zdá. Zároveň není třeba hned vymýšlet velké projekty a žádat o grant. Stačí začít s nějakou drobnou akcí, třeba sousedským setkáním u svařáku a koled nebo vzpomínkou k 17. listopadu. On se někdo přidá. A na ten grant třeba časem taky dojde.

Když si člověk čte o vámi podpořených komunitách, leckdy překvapí, jak málo pro začátek stačí. Třeba jen vytvořit obecní ohniště, vysekat starou zahradu a dát do ní lavičky, nebo do knihovny, kam nikdo nechodí, instalovat velký stůl se sezením, aby se tu dalo scházet. Co se děje potom?
Máte pravdu, někdy stačí menší krok nebo i menší investice, aby se místo trochu rozproudilo a lidé se tam cítili dobře. Tím prvním krokem to obvykle nekončí, většina lidí, které jsme podpořili, ve své činnosti pokračují. Dál rozvíjí dané místo nebo se pouští do dalších aktivit. U některých míst pomůže podívat se na ně „jiným okem“ a odhalit skrytý potenciál.

Na svých stránkách Nadace Via píše, že živé komunity jsou i dobrým lékem na populismus a mohou pomoci rozvoji demokracie. Můžete to blíže vysvětlit?
Já to vnímám tak, že demokracii obecně škodí pasivita, pocit, že karty jsou rozdané a já jako jednotlivec nemůžu nic změnit. Lidé aktivní v komunitách se často vydávají méně prošlapanými cestami a mohou být pak pro své okolí inspirací, čímž aktivizují další. V Nadaci máme zkušenost, že minimálně čtvrtina našich grantistů úspěšně vstupuje do komunální politiky. Beru to jako dobrou zprávu, protože jsou to lidé znalí místních poměrů, kteří rozvoji lokality, kde žijí, většinou věnovali nemálo svého volného času a mohou svým obcím hodně dát.

Zaujalo mě, že i americký profesor na New York University Daniel Rogers, což je uznávaný expert na dezinformace a národní bezpečnost, apeloval na běžné občany, aby přispěli do boje s nebezpečnými dezinformacemi tím, že pomohou ve svém okolí vytvářet silnou a živou komunitu. Čím méně prý budou lidé izolovaní a osamělí, tím méně zranitelní budou vůči dezinformacím. Souhlasíte?
Ano, dává mi to smysl. Když budete sedět sama doma, čerpat informace z jednostranných zdrojů nebo řetězových mailů je větší pravděpodobnost, že dezinformace padne na úrodnou půdu. Pokud budete mít možnost popovídat si se sousedy, potkat se s různými názory a na jejich základě si dotvořit ten svůj, může to určitě pomoct.