Na zdech lze naráz spatřit rostlinné i živočišné motivy. Domy jsou živější, pestřejší a veselejší. Užívá se kombinace různých materiálů včetně kovů. V té době udává tón výstavbě především architekt Felix Neumann, jehož rodinná vila na nároží Alžbětiny a Přívozské oslnila Ostravu. Pozoruhodnou budovu můžeme nalézt na nároží Nádražní a Žerotínovy ulice. Fasáda je přeplněna rostlinnými motivy, na obou průčelích jsou secesní balkony bohatě zdobené kovovými doplňky, jaké v tomto množství nenajdeme nikde v Ostravě.

Budova jako zhmotnělá báseň

Původně byla skla u oken a dveří balkonů barevná, což jistě dalo vyniknout propracované zdobnosti. Dům by samozřejmě potřeboval opravu, která by jeho architektonickou výjimečnost zdůraznila. Zvláště proto, že takových pozoruhodných domů prostě v našem městě není mnoho. Chyba je, že štukované interiéry chodeb domu byly postupem doby odstraněny, zůstávají jen zbytky.

Jde zřejmě o zvláštní genius loci, dům působí jako zhmotnělá báseň. Ve druhém patře je poetická kavárna Daniel, která nepodlehla zlatokopecké infekci na Stodolní ulici, kde se z mnohých specifických kaváren a vináren staly výstřední knajpy jdoucí tvrdě za ziskem. Jako se to stalo někdejšímu Černému pavouku.

Kavárna jako dobré místo

Do kavárny Daniel chodí především studenti a lidé s literárními a vcelku ušlechtilými sklony a zálibami, svoje pokusná políčka – dá-li se to tak říct – zde mají herci z ostravských divadel. Střídají se tu básníci a různí literáti, od známých až po ty začínající. Je zde dobré prostředí, třebaže interiér a jeho stylová výzdoba působí poněkud kašírovaně. Ale dobře fungující hospoda se nerekonstruuje, aby duch místa nevyvanul.

Tento skvost rané secese vybudovali známí stavitelé Mainx & Popp v roce 1903, jeden čas byla dokonce jejich podnikovým sídlem. Je proto s podivem, že v mnoha příručkách a publikacích o Ostravě je tento dům vychvalován, zatímco v ostravské pobočce Národního památkového ústavu ho nemají ani v evidenci, alespoň jsme ho při nedávném hledání v dokumentaci nenašli. Nicméně půjde nejspíš o administrativní chybu. Firma Mainx&Popp vybudovala na rohu Nádražní a Stodolní ještě jeden překrásný secesní obchodní a obytný dům manželů Langerových. Ten byl v roce 1928 rekonstruován na Banku československých legií. Je opraven a jeho členitá a zdobná fasáda stojí za povšimnutí.

Stavitelé domů, kostelů i šachet

Mainx & Popp nestavěli jen obytné, úřednické nebo obchodní domy. Jednou z jejich pozoruhodných staveb, kterou žádný Ostravák nepřehlédne, je těžní věž a těžní budova někdejšího Dolu Jindřich. Dnes je to industriální památka, dokonalá ukázka průmyslové secese. Je dobře, že přes značné úsilí, které vyvíjeli na Městském národním výboru v Ostravě před rokem 1989, nebyla věž s budovou odstraněna. A zůstane na místě i poté, co bude asanován přiléhající hotelový dům. U nového objektu, který se má na uvolněném místě stavět, by ovšem věž neměla být jen nechtěným doplňkem, který památkáři nedovolí zbourat. Takže věž i budova na místě zůstanou, ale neměly by být v rámci nového projektu odstrčeny a necitlivým začleněním do komplexu znehodnoceny.

Na přelomu 19. a 20. století platilo, že jen významní stavitelé se mohou pustit do projekce a budování sakrálních staveb. Firma Mainx & Popp přijala v roce 1897 nabídku postavit kostel v Michálkovicích podle projektu těšínského F. Fuldy. Stavět se začalo v roce 1901, o rok později byla stavba dokončena. Dva následující roky se pracovalo na výzdobě, krásná je především socha Panny Marie, jež si vzala vzor z Murillovy Madony. Chybět nemohla socha svatého Prokopa, ochránce horníků, a svatá Hedvika, patronka Slezska.