Naučit se čínsky není snadné. Chce to roky studia, říká ostravská lektorka

Osmadvacetiletá Hana Szamszeliová pracuje ve Vítkovicích jako obchodní zástupce pro východní Evropu a ve volných chvílích v Ostravě čínský jazyk vyučuje. Nadšení pro tento asijský jazyk začalo při jejím studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Po dvou letech na vysoké škole už do Číny rovnou letěla na výměnný pobyt.

Problematická čeština

„Dva roky studia ale na to, aby se člověk domluvil, nestačí. U nás jsou potřeba minimálně tři roky intenzivního studia. Čeština je jeden z nejhorších výchozích jazyků pro studium čínštiny. Naštěstí jakmile se jednou do lidové republiky dostanete, stačí vám pár měsíců, a už se bez problémů domluvíte a porozumíte," vypráví osmadvacetiletá lektorka jazyků. „Největším problémem čínského jazyka je znakové písmo," míní Szamszeliová.

„Aby si člověk mohl přečíst noviny, musí zvládnout zhruba tři tisíce znaků, přičemž každý má pevně dané pořadí tahů a význam, a nemá spojitost s řečí jako takovou. Musíte se je zkrátka naučit nazpaměť," doplňuje.

Dodává ale, že bez písma se dá existovat a návštěvu Číny tak lze založit třeba jen na mluvené řeči a konverzaci.

Čtyři tóny

Zajímavostí jazyka je i to, že má čtyři tóny, které se při mluvě používají rovný, stoupavý, klesavý a polostoupavý. „Proto se říká, že Číňané při mluvě zpívají. O nás se zase například říká, že mluvíme v jedné rovině. Zato když v čínštině spletete tón, může se změnit i význam celé věty," vysvětluje lektorka, která tento asijský jazyk několikrát použila i v Ostravě.

Například v restauracích, na škole při komunikaci s doktorandy z Číny nebo při pomoci čínským turistům, kterých v posledních letech přibývá. „Čínaně, na rozdíl od Čechů, nikomu nic nezávidí, protože u nich jsou propastné rozdíly mezi bohatými a chudými. Také jsou mnohem otevřenější a přátelštější vůči cizincům. Jsou schopni se vzdát svého pohodlí ve prospěch druhých," uzavírá Hana Szamszeliová

K TÉMATU: