Podle ostravských novin z roku 1886 bylo nejčastějším dárkem pod stromeček ošacení. A také boty. Před sto lety – tedy v roce 1916 – to bylo podobné. Vždyť teprve v roce 1908 se pod stromečkem začaly objevovat hračky. Většinou to byly brusle, figurky zvířátek, šavličky, potřeby do školy, pastelky, tužky a pera, dále penál, tedy pouzdro na psací potřeby, školní brašny.

Hračky především

Noviny si pochvalovaly, jak dobře jdou na odbyt panenky a šatičky k nim, čímž se dívky „přivádějí skrze hru mezi dobré hospodyňky". V době první republiky byly u chlapců oblíbené stavebnice, dále autíčka, lokomotivy a letadla. V Moravské Ostravě se objevila před Vánocemi 1930 dětská kola, prodalo se ovšem jediné, koupil ho zlatník Isidor Schwarz. Nejmilejšími (a notně drahými) hračkami pro dospělé byla za první republiky rádia, a pro ženy pak šicí stroje.

Velmi ceněnými dárky té doby i pro méně majetné byly elektrospotřebiče, především vařiče a stolní lampy. To bylo ovšem později, před válkou spolek Dobromila oznamoval, že již má získány dary pro chudé dívky: ponožky, límce, rukávníky, chránítka na uši, šátky, vlněné rukavice, zástěrky a čepičky pro malé kuchařinky.

Knihkupec Pospíšil daroval k Vánocům jedné ze škol různé potřeby ku psaní a kreslení. V sále hotelu U koule v Mariánských Horách se konala vánoční výstava a prodej zboží místních řemeslníků. Obrat byl obrovský, největší zájem byl o ošacení, potřeby do kuchyně, ponejvíce hrnce, ale prodaly se také dvě stovky vkusně zdobených kovových lžící a „sto šufánků a šedesát brutvanů ku smažení".

Největší obdiv sklidil model funkčního dětského parního stroje, pod jehož kotlem se topilo petrolejovým kahanem, a on „toče v obláčku páry šajbičkou, ano i pískal". Deník Duch času nabízel v inzerci coby dárky kamna, nádoby na uhlí a brusle, současně proklínal ty, kdo nechtějí stále věřit, že vražda Anežky Hrůzové z Polné byla židovská a rituální. Objevila se i hesla: Co sokol, to antichrist! Ve Vítkovicích začalo promítat „pohyblivé obrázky elektrické divadlo".

Pro děti i dospělé

Vánoce na konci dvacátých let minulého století byly již ve znamení předvolebního boje do obecního zastupitelstva, v novinách se začaly objevovat drsné články. Moravskoslezský deník bouřil proti tomu, aby se ředitelkou obecné školy v Moravské Ostravě stala jeptiška. Ekonomové odmítali dovoz levných vepřů z Polska. Nicméně byl závěr roku mimořádně mrazivý, teploty klesly na minus čtrnáct stupňů, takže si obchodníci pochvalovali velký obrat zboží chránícího před chladem. Na odbyt šly také dětské hračky a „předměty ku sportování vhodné", jako třeba sáňky, brusle na klíček „systému Columbus" a lyže, dále kopací míče.

Poprvé se ve velké míře dobře prodávají panenky a šatičky k nim, stavebnice od obyčejných kostkových až po kovové, autíčka dřevěná i z plechu, motocykly, lokomotivy a letadla, která po vložení baterky točila vrtulí a vydávala bručivý zvuk. Kterýsi odvážlivec přivezl na trh dětská kola. Nešla na odbyt, jediné koupil ostravský zlatník Isidor Schwarz a noviny psaly, že jde o rozmařilost, neboť dítě rychle vyroste a drahé kolo zůstane bez užitku ve sklepě.

Nejmilejší hračkou pro dospělé byl v té době rádiový přijímač, dále šicí stroj, pro ty mohovitější pak auto. V této době také začíná rozsáhlejší nabídka elektrospotřebičů, zejména vařičů a „mimořádně úsporných a trvanlivých žárovek Osram". Pokud jde o rodiny hornické, dávaly dětem pod stromeček hlavně oblečení, nejčastěji ovšem boty, dále pak potřeby do školy, jako pastelky a barvičky, někteří dokonce i automatické pero americké, jež psalo „bez mrzuté potřeby namáčeti do kalamáře".

V prosinci před devadesáti lety dávalo Národní divadlo Moravskoslezské v Ostravě každé odpoledne kromě Štědrého dne vánoční hru Betlém pro širokou veřejnost včetně dětí, večer pak Kálmánovu operu Vévodkyně z Chicaga nebo Mistři pěvci norimberští. Také vstupenky na tyto hry byly dávány pod stromek jako dárek.