Nejstaršího předka jsem našla v roce 1701, říká učitelka hudby Jana Přečková

„Jen v období od loňského prosince jsem zmapovala dalších 107 členů rodu. Naposledy příbuzné manželovy tchyně z Nymburska," říká Přečková, rozená Popková, která pracuje jako učitelka hudby v Klimkovicích.

Při bádání v matrikách, internetových databázích či historických dokumentech mimo jiné zjišťuje, kolik je mezi příbuznými mužů a žen, kdo si bral nejmladší nevěstu či jaká byla povolání předků. „Objevila jsem čtyři po sobě jdoucí hornické generace počínaje zakladatelem mého rodu Marcinem Popkem z polské Wieliczky. Ten se narodil počátkem osmnáctého století a později pracoval v solném dole," pokračuje.

Vzhledem ke své profesi hledá i hudebníky. „Nic moc, tedy pokud nepočítám Konstantina Holubáře, jenž byl operetním zpěvákem na ostravské divadelní scéně. Jeho žena Libuše sestra mé babičky tancovala jako baletka ve sboru," líčí s tím, že mnoho příbuzných patřilo k domkářům či chalupníkům. Najde se mezi nimi též hrnčíř, krejčí, malíř, obuvník, tesař. „Nejkurióznější je práce dohazovače, kterou svého času uváděl Alois Jelínek z Kostelce nad Černými lesy," podotýká Přečková.

U předků ze strany manžela s kořeny v Bludovicích zaznamenává i jednu raritu. „V roce 1910 si vzal bratranec sestřenici. Jejich otci byli bratři Przeczkowi. Ke sňatku potřebovali zvláštní povolení od biskupa, dispens," vysvětluje.

Spoustu informací musí doslova luštit ve starých textech psaných faráři ve Slezsku jak latinsky, tak německy. A také na náhrobních kamenech, protože hřbitovy považuje za výtečný zdroj informací.

„Rodokmen sestavuje ještě manželova prapraprasestřenice Petra Přečková, avšak společného předka jsme objevili jen v roce 1790," doplňuje s upozorněním, že práci na rodokmenu zdaleka nekončí. Starosti jí nyní dělá „zakrnělá" větev ze Slovenska, u níž narazila na problémy v matrice.

Zdroj: Deník/Radek Luksza