Studentka Justová a kuchař Furmánek si podobně jako ostatní ustlali ve spacácích podložených podle zažitého způsobu lidí bez střechy nad hlavou papírovými kartony. „My svůj domov máme, ale snažíme se pomáhat bezdomovcům a takovým různým existencím. Noci venku se neúčastníme poprvé," vysvětlovali, proč nezůstali ve vlastní posteli.
Ukládali se okolo půlnoci, přičemž předtím v rámci pátého ročníku Noci venku se na hlavním nádraží konaly hudební produkce, čtení autorské tvorby, workshopy a diskuse. „Vstupenkou bylo trvanlivé jídlo pro neziskovky pomáhající lidem v nouzi. Donesli jsme proto instantní polévky, těstoviny, konzervy, krabicové mléko, čaj, cukr," poznamenali Justová s Furmánkem s tím, že vzhůru byli už okolo páté hodiny ranní. To začali chodit lidé na vlak … a na nocležníky nepohlíželi dvakrát přívětivě.
„Proč tu leží? Kdo to dovolil? Ranní reakce kolemjdoucích nebyly rozhodně pozitivní. Čímž však projekt Noc venku splnil svůj účel. Na jedné straně jsme poukázali na problém lidí na ulici, na druhé sami získali novou zkušenost z pohledu této sociální skupiny. Ty divné a odsuzující pohledy nebyly příjemné," prohlásila Dominika Najvert, členka pořadatelského týmu dobrovolníků a též maminka nejvytrvalejšího, šestiletého, spáče, jenž se probudil před sedmou ráno (a pak vyrazil do školy).
Noc venku oslovila i lidi bez domova. Programu se jich zúčastnilo okolo dvaceti (alkohol na ní byl sice zapovězen, přesto se někteří pod jeho vlivem nacházeli). Spaní venku však sotva pět. „Je fajn, že si na nás někdo vzpomene a projeví solidaritu. My, co žijeme na ulici, jsme svým způsobem taky utlačovaní," prohlásil Miroslav Boťanský ze slovenského Trenčína, jenž je bezdomovcem v Ostravě dvanáctý měsíc. Mohl by podle svých slov nocovat v azylovém domě (což běžně dělává), ale rozhodl se na hlavním nádraží zůstat. „Spacák mám dobrý a teplý," doplnil.