„Vašnosto, jaké je vaše přání…. Velký kornout, ano… Děkuji uctivě, přeji dobrou chuť,“ zvedá klobouk na pozdrav František Petrovič. Jeho „kolostánek“ Koloniál František s pečenými kaštany na Masarykově náměstí upoutá snad každého. Vůně se line z dálky.

„Kaštany nechám hodinu namočené přes noc ve vodě, pak je nakrájím a provedu jakýsi křest kaštanů. Jsou pokřtěné vodou a nožem je naříznu do křížku. Před pečením je opět nechávám ve vodě, aby se po upečení dobře odloupla slupka. Peču v troubě při 180 až 200 stupních Celsia asi deset minut. Do kamen přikládám dřevěným uhlím,“ popisuje proces pečení tradiční vánoční pochoutky František Petrovič z Frýdku-Místku, který čtyři dny před Štědrým dnem oslaví osmatřicáté narozeniny. Za víkend upeče 50 kilogramů kaštanů, během týdne asi polovinu. Svého dodavatele kaštanů má ze Slovenska. „Letos ale byla špatná úroda. Takže sháním, kde se dá. Napříší rok už mám zamluvenu třičtvrtě tuny kaštanů,“ svěřuje se.

A jak se vůbec k takovému druhu podnikání dostal? „Jednoho krásného dne jsem šel anonymními regály v obchodě, chtěl jsem se na něco zeptat, dlouho jsem hledal prodavačku. A když jsem ji našel, byla velmi nepříjemná. Tehdy ve mně myšlenka na vlastní krámek uzrála defitivně,“ říká prodavač, který touží mít vlastní koloniál.

„Lidé se v něm budou potkávat nejen kvůli nákupu, ale aby si popovídali. Žádné igelitové sáčky, ale papírové, pokladna na kliku a za pultem usměvavý pán, který bude nabízet sortiment zdravé výživy,“ popisuje svůj sen, zatímco já obdivuji jeho stylové oblečení.

„Oblek jsem si nechal ušít na míru, je vlněný a je v něm opravdu teplo. Kabát zapínám až při minus deseti stupních,“ říká sympatický muž v brýlích s kulatými kovovými obroučky a pečlivě natočeném kníru. Dodává, že látky nakoupil v jednom malém zapadlém prostějovském krámku, který přesně funguje podle jeho představ.

František Petrovič, otec tří dětí, vystudoval zemědělskou školu a odjakživa něco prodával. Pracoval jako obchodní zástupce, prodával zemědělské stroje, biostanice. Kromě kamenného krámku plánuje, že si vyrobí nákladní kolo a ve Frýdku-Místku bude rozvážet bedýnky, koření, mléčné výrobky, maso. „Budu jezdit ekologicky a na objednávky. Pěkně postaru,“ říká.

Potkat ho můžete na poutích a městských slavnostech. V létě místo kaštanů totiž prodává úžasnou cukrovou vatu v podobě kytiček a chystá se dělat i skvělou zmrzlinu. „Porce se snažím dělat jako za císaře pána, poctivě,“ usmívá se prodavač. „Domnívám se totiž, že českému národu se nejlépe žilo od roku 1848 do roku 1914. A tak aspoň tím, co dělám, chci tu dobu připomenout,“ dodává na závěr našeho povídání. To už ale jednou klikou protáčí pečící se kaštany, aby vzápětí druhou klikou rozezněl flašinet. Písničku Na Pankráci, na malém vršíčku… si zpívám spolu s ním…