Věra Špinarová, Karel Kryl, Leoš Janáček. Tři sochy, které mají více či méně příznivců, prolomily ledy a v Ostravě se začíná do hloubky debatovat o tom, jak a jaká umělecká díla by měla vznikat ve veřejném prostranství.

Základní teze je zjevná: tvorba děl do veřejného prostranství bez řádného výběrového řízení musí skončit! „Takové umění bude bez výjimky podléhat veřejné soutěži, stejně jako nyní u památníku v parku Čs. letců. To je jisté,“ říká Zuzana Bajgarová, vedoucí Útvaru hlavního architekta a stavebního řádu a investiční náměstkyně ostravského primátora.

Podle ní téma veřejného prostoru, architektury a umění na magistrátu dosud vlastně vůbec nebylo téma. To se změní a vznikne instituce, která se tím bude důkladně zabývat. Jedním z výsledků bude společný manuál pro celé město.

HLAVNĚ S ROZVAHOU

Do té doby se ale lidé budou dohadovat, komu se socha Věry Špinarové – a další, jež se staly impulsem debat – líbí, a komu ne. A rodina předloni zesnulé zpěvačky bude požadovat její odstranění. Unáhlenému řešení se ale současné vedení Moravské Ostravy a Přívozu vyhýbá.

„Nejsem příznivcem odstraňování ani bourání soch. Musí proběhnout řádná diskuse. Oslovil jsem spoustu odborníků, jejichž názory dáme dohromady a na základě toho rada obvodu rozhodne, jak se sochami naložíme,“ říká tamní radní pro architekturu a veřejný prostor Lukáš Jansa, jehož – podle očekávání – zklamalo jednání minulého vedení.

„Zadat vše jednomu autorovi tak, aby se to stihlo do voleb, považuji za zaplevelení veřejného prostoru Ostravy a hnusný politický marketing,“ říká radní.

Nejen politici, ale také zástupci umělecké sféry, kteří na toto téma v pondělí večer v Ostravě debatovali, před unáhlenými kroky varují. „Musíme brát v potaz, že spoustě lidem se také líbí,“ říkají. A přicházejí s možným návrhem. Podle nich sochy a umělecká díla v ulicích nemusí být navěky, po čase se mohou přesunout třeba do muzeí či galerií. A také případné diskutabilní výtvory jsou podle nich jakýmsi obrazem rozpolcené doby, v níž vznikly.

AUTOROVI PODĚKUJTE!

„Nechť jsou některá díla testem, modelem, který buďto zafunguje, nebo ne. Každé dílo má právo i na důstojný zánik, netřeba vše zachovávat navěky,“ míní Tomáš Knoflíček, organizátor festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka a odborný asistent na Fakultě umění Ostravské univerzity.

A další na současné situaci spatřují především pozitiva. „Svým způsobem je přeci skvělé, že taková situace nastala. Ostrava teď má unikátní možnost situace využít a stát se předvojem procesu, který dříve či později budou následovat další města. Pozornost věnovaná tématu je velká a jednou autorovi sochy Věry Špinarové (sochaři Davidu Moješčíkovi, pozn. red.) poděkujeme. Je to vlastně takový poslední dar Věry Špinarové tomuto městu,“ říká nezávislý kurátor a kritik umění Jiří Ptáček.

„Naučme společnost respektovat, že umění je obor a každý mu nerozumí, ani já ne. Proto jsem daleka toho hodnotit, co je kvalitní, a co ne,“ říká náměstkyně Bajgarová. O osudu soch Davida Moješčíka (a nejen o nich) tak rozhodnou odborníci.