Dopravní podnik Ostrava (DPO) při příležitosti 70 let od svého založení a 125 let trvání městské hromadné dopravy pozval veřejnost a předvedl jí víceméně kompletní vozový park využívaný v posledních sto letech. Včetně brousících, měřících, servisních či školních modelů.
„Na to jsem se těšil od mala! A není těžké ji řídit,“ nechal se slyšet tramvaják David Šulák, jenž dostal na starosti motorový vůz č. 25 zvaný „kroužkáč“ z roku 1919. Nejstarší historický kousek v DPO. Řidič s tříletou praxí s ním vyrazil jako první ve slavnostním defilé všech vozidel.
Po areálu dílen a v porubských i martinovských ulicích pendlovaly další tramvaje a trolejbusy známé dnes pouze z fotografií, filmů či vzpomínek dříve narozených. Včetně kloubového autobusu Ikarus 280 z Maďarska, do kterého se svého času vešla spousta horníků cestou na šichty.
Pětačtyřicátníci vzpomínali na jelčíky (polské přívěsné vozy Jelzc za autobusy Škoda 706 RTO) či průvodčí v tramvajích žehličkách (Tatra T1). A poukazovali na dávno zapomenuté, v současnosti už totálně nekorektní upozornění na místa pro „tělesné vadné“ neboli handicapované.
close
info
Zdroj: Deník / Vladimír Pryček
zoom_in
Den ostravských dopraváků, připomínka výročí 125 let městské hromadné dopravy v Ostravě a 70 let od vzniku ostravského dopravního podniku v Ostravě.Autor: Deník / Vladimír Pryček
DPO ukazoval v dílně tramvaje shora z rampy nad nimi i zespodu z prostoru pro údržbáře. Nechal nahlédnout do renovovaných typů z minulosti a pochlubil se nejnovějšími, které pro Ostravu dělají na míru u Stadlera v polských Siedlcích. A to s čelem upraveným i pro ochranu chodců.
Děti měli rodiče či prarodiče problémy dostat z volně přístupných kabin. Vždyť, kdy se naskytne možnost točit volantem autobusu a zacinkat charakteristickým tramvajovým zvonkem? Dispečerovi ve službě řídícímu provoz v depu z toho nakonec šla hlava kolem: „Já se z toho asi po…!“
