Jak slíbila, posadila přímo před dveře jedubabu skoro v životní velikosti (na snímku 1) se spoustou doplňků a vychytávek včetně ve tmě svítících očí.

„Kosti na prsty mi nejprve sežral pes, tak jsem musela shánět další…“ popisovala s tím, oproti veselým velikonočním zajíčkům dokáže čarodějnice i nahnat hrůzu některým bojácnějším dětem.

Za obzvlášť působivé označovala jak ony kostnaté pařáty, tak žábu plovoucí v čajníku a jakýsi druh hmyzu řečený Strachomucha Porubská.

Její čarodějnice každopádně ušla o Valpuržině noci spálení, takže na svém místě ještě nějaký ten čas setrvá.