„O naší americké snídani nám hosté říkají, že když si ji dají v deset hodin dopoledne, do večera mají vystaráno,“ popisuje provozovatel podniku Petr Hoffmann s tím, že momentálně pracují na aktualizaci jídelního lístku (což však neznamená, že by nebyl atraktivní už teď).

„Dopoledne patří maminkám s malými dětmi. Přicházejí na kávu a děti si hrají ve vnitřním či venkovním koutku,“ pokračuje Hoffmann. Ten se sice profiluje jako pivař – jeho oblíbený je plzeňský ležák, samozřejmě dobře ošetřený a čepovaný na hladinku – nicméně nedá dopustit ani na dobré kafe od Julia Meinla. K němu domácí štrůdl či zákusky od třebovické pekařky.



Běžná meníčka, ta ale přes poledne v Oki Coffee nedělají. Sází na stálou nabídku, to se týká i pozdějších pokrmů.

„Snažíme se vykrýt celou provozní dobu – od snídaně přes obědy až po večeře. Večer potom fungujeme jako bar,“ vysvětluje provozovatel odkazující na nabídku vína od moravských vinařů (Dufek, Krist, Zapletal, Čech) i rumů karibské provenience.

S okolními podniky – jeden je přímo přes cestu, druhý o sto metrů dále, třetí do půl kilometru – si Oki Coffee podle Hoffmanna nemá v čem konkurovat.

„Máme okruh klientely, která se ráda vrací,“ líčí provozovatel. Myslí na vegetariány (bezmasé se podávají i tortilly či burgery) nebo milovníky kávy ze „staré školy“ (tureckou mletou zalévanou vařící vodou) a poskytuje i ubytování – sice ve městě, ale přesto jakoby na vesnici.