Po podpisu Mnichovské dohody v září 1938 a následném odstoupení pohraničních oblastí zbylo z prvorepublikového Československa pouhé torzo. Ani existence takto okleštěného státu ale nebyla pro nacistického vůdce Adolfa Hitlera přijatelná. Slovenské politiky proto postavil před volbu: buď vyhlásí nezávislost, nebo jejich zemi čeká maďarská okupace.

Jen několik hodin poté co 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vytvoření samostatného státu, zamířil československý prezident Emil Hácha do Berlína, aby o situaci osobně promluvil s Hitlerem. V budově říšského kancléřství čekalo na Háchu chladné přijetí. Vůdce nacistů mu suše sdělil, že okupace zbytku českého území je jeho „nezvratnou vůlí" a v případě odporu nechá bombardovat Prahu. Šestašedesátiletý Hácha nakonec psychickému nátlaku ustoupil a s kapitulací souhlasil.

Ostrava padla bez použití síly

První jednotky německých sil vstoupily na československé území už v době, kdy Hácha teprve cestoval do Berlína. Pozdě odpoledne 14. března 1939 příslušníci VIII. armádního sboru a elitního pluku SS „Adolf Hitler" překročili Odru u Petřkovic a Koblova na Ostravsku, odkud postupovali na Moravskou Ostravu. Obyvatele města náhlá přítomnost německých uniforem v ulicích zaskočila. Někteří zpočátku doufali, že jde jen o přesun jednotek na Slovensko; skutečnost ale rychle vyplula na povrch.

Zatímco Ostrava padla do německých rukou bez použití síly, v nedalekém Místku narazili okupanti na ozbrojený odpor. Zasloužili se o něj vojáci III. praporu 8. pěšího pluku pod vedením zastupujícího velitele Karla Pavlíka. Zhruba půlhodinovou přestřelku o budovu Czajankovy textilní továrny v Místku ukončil nedostatek munice na straně obránců. Podle jiné verze kapitán Pavlík kapituloval na příkaz nadřízených.

Ačkoliv v řadách českých vojáků převládali nováčci, konečná bilance hovořila jasně v jejich prospěch: okupanti ztratili podle různých zdrojů šest až 18 mužů, zatímco dva obránci utrpěli jen lehká zranění.

Další průběh byl bezproblémový

Další průběh okupace byl z německého hlediska bezproblémový. V šest hodin ráno 15. března se německá armáda začala valit v několika proudech do českého vnitrozemí. Navzdory jarním plískanicím se motorizované jednotky v pražských ulicích objevily během dvou hodin a nedlouho po sedmé večer se už výhledem z oken Pražského hradu kochal sám Hitler.

Svůj triumf vůdce podtrhl tím, že do Prahy dorazil dřív, než se z Berlína stihl vrátit prezident Hácha, jehož vlak byl německou železnicí záměrně pozdržen.

Říšský kancléř se v Praze zdržel necelých 24 hodin, během nichž vydal výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Tento útvar neměl žádnou státní povahu a byl integrální součástí Třetí říše. Představitelem protektorátní správy zůstal Hácha jako takzvaný státní prezident, skutečnou moc ve svých rukou držel Hitlerem jmenovaný říšský protektor.

Události, které následovaly, jsou již notoricky známé. Uzavření vysokých škol, nucené práce obyvatel protektorátu pro Říši, veřejné pronásledování Židů a potírání skutečných i domnělých odpůrců režimu. K faktickému obnovení české, respektive československé státnosti pak docházelo spolu s postupem spojeneckých vojsk na Slovensko a do českých zemí na konci druhé světové války.

Začátek německé okupace v datech:

• 14. března večer – Němci vytloukají okna sídel českých vlasteneckých spolků. Po zprávě o obsazení Moravské Ostravy německou armádou se Němci přesunují do středu Olomouce a průvod asi dvou tisíc nacionalistů táhne od Německého domu přes celé město až do Pavloviček a zase zpět. Provolávají slávu Hitlerovi a požadují osvobození od českého útlaku. Česká policie situaci pouze monitoruje, má příkaz nacionalisty neprovokovat.
• 15. březen 4 hodiny ráno – První zprávu o výsledcích jednání mezi československým prezidentem Emilem Háchou a Adolfem Hitlerem o vztazích mezi oběma státy obdrží v Olomouci starosta Richard Fischer ve čtyři hodiny ráno. Zpráva je katastrofická: německá vojska vstoupí v časných ranních hodinách do Olomouce. Okupace začíná.
• 15. března 6.30 ráno – Starosta svolá na půl sedmou schůzi městské rady, aby se ještě před příchodem vojsk poradili o nové situaci. Už na počátku setkání však přijíždějí okupační jednotky od Šternberka.
• 15. března 7 hodin ráno – Německá armáda obsadí neředínské letiště.
• 15. března 11 hodin dopoledne – Na olomouckou radnici se dostaví velitel německého okupačního vojska plukovník Harde a převezme ve spolupráci s místními nacisty vládu nad městem.
• 15. března poledne – Radnici už „zdobí" hákové kříže.
• 15. března odpoledne – Vojáci německé armády přivezou na tehdejší Masarykovo náměstí polní kuchyně. Začíná propagační akce, která má prokázat „hlad a bídu v Čechách". O guláš je však minimální zájem. Na náměstí také proběhne přehlídka německé okupační armády.
• 15. března večer – Vypukne požár židovské synagogy. Oheň se daří uhasit až druhý den v poledne. Kdo monumentální synagogu zapálil stále není zcela jasné, nejčastěji se hovoří o místních českých fašistech, kteří se chtěli zavděčit německým okupantům. Trosky odstraní až v roce 1940.
• 16. března – V Praze je vyhlášen protektorát Čechy a Morava jako součást nacistické Velkoněmecké říše.