V Moravské Ostravě byl v polovině 19. století postaven cukrovar firmy Dingler, který ovšem roku 1859 vyhořel. V obnovených budovách vznikla výrobna parafínu a petroleje. V srpnu 1880 zasáhly podnik dva živly. Nejprve přišla povodeň, petrolej plující na hladině se dostal do kotelny a vypukl obrovský požár.

V roce 1888 postavila na vyhořelých troskách vratislavská společnost Raimann továrnu na výrobu papíru a lepenky. Koncem 19. století byla v Moravské Ostravě postavena první elektrárna.

Rostou i malé továrny

Roku 1866 založil v Přívoze Antonín Himmelbauer továrnu na cerezin a parafín, k níž byla v roce 1920 přistavěna rafinerie minerálních olejů. Ta pak již znárodněná vytvořila ekologickou zátěž olejové laguny.

PETROLEJKA. Známou chemičku v Přívoze postavil roku 1866 Antonín Himmelbauer.

Na jaře 1891 dostavěl Julius Roth z Bílska továrnu na mýdlo. Vedle mydlárny byla ve stejném roce vybudována v Moravské Ostravě moderní parní cihelna Glassner, která vyráběla ročně patnáct milionů cihel. Vedle ní fungovala nejstarší ostravská cihelna bratří Chmelových s roční kapacitou pouhých deseti tisíc cihel.

Krytina zvaná térpapír

Roku 1862 postavil Jan Hauke mědikoveckou dílnu. V roce 1910 v ní byla továrna na skvělé obráběcí stroje.

Generální ředitel vítkovických železáren Elbertzhagen a majitel cihelny Glassner založili roku 1870 slévárnu, která v roce 1910 zpracovávala denně dvacet pět tun oceli. Nedaleko stála takzvaná Luttnarova továrna na výrobu asfaltové lepenky nazývané zde térpapír a břidlicové krytiny. Do té doby byla většina domků v okolních vesnicích kryta doškem nebo šindelem.

Firma později vyráběla uhelnou smolu, dehet a naftalín. Asfaltovala také silnice a chodníky. Roku 1921 došlo k fúzi s podnikem Rütgers, vyrábějícím benzol. Ropa se dovážela z Ruska.

RÜTGERS. Jedním z největších chemických podniků v Ostravě byla Rütgersova továrna na dehet, asfalt, benzen a benzol.

Ztráta pivovaru

Ostravským měšťanům patřil pivovar, který pronajímali. Nájemcem byl Mořic Strassmann, který právovárečné občany roku 1869 přesvědčoval, že je potřeba modernizovat celý provoz, má-li být podnik schopen konkurence. Podnik byl prodán, a Ostrava tak přišla o městský pivovar právě v době prudkého nárůstu spotřeby piva. Roku 1889 už pivovar vyráběl sto tisíc hektolitrů piva ročně, a to černého podle bavorského receptu, českého světlého a anglického porteru.

Roku 1896 byl v Ostravě založen český pivovar s kapacitou osmdesát tisíc hektolitrů piva (dnešní Ostravar). Velká část produkce byla vyvážena na Slovensko.

Velmi obtížné a nehygienické byly takzvané řeznické lávky, což byly krámy v Radniční ulici, kde se ještě ve třicátých letech 19. století prodávalo maso. Roku 1889 město tyto lávky koupilo, zbouralo a nechalo postavit nová jatka. Od té doby se směl dobytek porážet výhradně tady.

STRASSMANNŮV PIVOVAR.

Chyběla pitná voda

Ve druhé polovině 19. století se zdravotní poměry v Moravské Ostravě zhoršily v důsledku nedostatku kvalitní pitné vody natolik, že se město rozhodlo postavit vodovod. Do jednotlivých studní totiž pronikala nejen povrchová voda a splašky (scházela kanalizace), ale také důlní plyn, který činil vodu téměř nepoživatelnou. Výsledkem byly cholera, břišní a skvrnitý tyfus, neštovice, spála a další nemoci. V roce 1862 za velkého sucha přestala z kašny na náměstí téct voda. Veškerá voda ze studní páchla důlními plyny. Továrník Antonín Himmelbauer navrhl vybudovat vodovod. Po dlouhých sporech na radnici byl konečně roku 1890 dán vodovod do užívání. V roce 1902 už nestačil a musel být rozšířen. V té době začaly znečišťovat vodu ostravské strouhy splašky z uhelného prádla Dolu Karolina. Ostravici silně znečistila špína vytékající z vratimovské papírny. Ostrava se stala průmyslovým velkoměstem se všemi jeho nectnostmi.