Stop koronateroru! Covid-19, tyranie! Rouška zabíjí! Stop covid šikaně! I tyto nápisy se spolu s českými vlajkami objevovaly nad hlavami asi dvou stovek odpůrců všudypřítomného symbolu čínské nákazy – a také opatření vydávaných představiteli státu. V čele s premiérem i ministrem zdravotnictví, které kritizoval hlavní organizátor Přemysl Bureš hned v první minutě úvodní řeči. 

S ručně kreslenou cedulí hlásající „Dost bylo Prymulových trenek“ (rozumějte roušek) dorazila paní Melánie. Na obličeji měla pletivo do králičích klecí, hovořila o obavách z celkové ztráty svobody. „Ty roušky jsou jen třešnička na dortu. Zítra nám můžou nařídit chodit v neoprenech nebo běhat po čtyřech,“ mínila. A přiznala, že svého času omluvila odkrytý obličej ve vlaku údajnou duševní chorobou.

Andrea Farkašová spěchala centrem s řádnou látkovou ochranou dýchacích cest jako jedna z mála. „Pro mne je to zvyk, povinnost i zodpovědnost pracuji totiž v domově důchodců,“ vysvětlovala. Na adresu své dospívající dcery Nikoly poznamenala, že zasluhovala vyliskat – protože ta svou roušku umístila do kapsy, nikoliv na tvář. Protesty jim každopádně nic neřekly a ani o nich vlastně nevěděly.

Já ten náhubek nenosím…

Masarykovým náměstím se od drobného valašského živnostníka Zbyňka Jakubce neslo přirovnávání roušek k „symbolu falešného boha či snad srpu a kladiva“. Studentka historie Monika Kokešová naopak varovala před pomatenou vládou, nesmyslnými nařízeními i stahováním republiky k nesvobodě. „Babiš fuuuj!“ skandovalo se. „Vojtěch demisi,“ vyzývalo pak k odstoupení ministra zdravotnictví.

Jmenovaným by v Ostravě mohla alespoň udělat radost maminka se dvěma holčičkami přiznávající, že se koronaviru skutečně bojí. Však měly také všechny tři poctivě nasazeny roušky. „Jsme na to zvyklé i tam doma. Je to normální věc,“ nechaly se slyšet s tím, že rodina pochází z Koreje. Její slova potvrdila další skupinka Asiatů s malými dětmi která se k nim přidala – všichni měli zakryté tváře.

„Já ten náhubek nenosím a nosit nebudu,“ řekla Iveta z Havířova, která měla okolo obličeje jen okraje roušky s vystřiženým středem. Dloubla do vedle stojícího manžela, aby zavzpomínal, jak to bylo v nemocnici, kde dlouhá léta dělal (chřipka prý byla horší, čtrnáct lidí tam zemřelo na oddělení). Řečník mezitím zmínil pademii prasečí chřipky z roku 2009, dodal, že se obešla bez omezování a zákazů.