„Z celé republiky ročně dostáváme šest až sedm tisíc kol všech druhů i velikostí. Do gambijského terénu se ale nejvíce hodí „horáky“ se šestadvacetipalcovými širokoplášťovými gumami. Posíláme tam jenom tento typ, k němuž máme všechny náhradní díly,“ říká pětatřicetiletý Daniel, jenž je vedoucím hlavního skladu neziskové organizace Kola pro Afriku.

Ta posílá gambijským dětem bicykly, na nichž jezdí do škol. „Mají to pět, ale i dvanáct kilometrů daleko. Kola jsou majetkem škol, a ty musí zajistit jejich provozuschopnost,“ popisuje Daniel pracující pro řečenou „neziskovku“ šestým rokem. Letos v zásilce asi pěti stovek kol pomáhá vypravovat i padesát speciálně upravených pro tamní Červený kříž. A to včetně lékárniček.

Bicykly shromažďované v Koblově se ale nejprve vytřiďují, vybírají ty správné modely (ostatní se prodávají, případně recyklují na díly či odvážejí do šrotu) a nakonec osazují jednorychlostními kolečky. „Prostě single-speed, žádné přehazovačky a přesmykače. Musí to jezdit, dlouho vydržet a být lehce opravitelné,“ líčí Daniel s tím, že v Gambii zaškolují i místní mechaniky.

Naopak v Ostravě s úpravou bicyklů pro Afriku pomáhají trestanci z věznice v Heřmanicích, klienti charitních dílen v Kunčičkách, ale třeba i zaměstnanci různých firem v rámci team buildingových akcí. Přímo ve skladu dělá včetně Dana sedm lidí, kteří by jinak na trhu práce sotva sehnali pořádnou práci lidé se základním vzděláním, dlouhodobě nezaměstnaní, propuštění vězni.

„Já jsem vyučeným číšníkem a k tomuto místu jsem se dostal také přes pracovní úřad,“ podotýká Daniel. Ten už má ostatně za sebou cesty do „cílové země“ sesbíraných bicyklů, Gambie. Poznává tam projekt Kola pro Afriku i z druhé strany. „Byli jsme v Banjulu, Somě, Serrekundě i malých vesničkách. Viděl jsem, jak tam lidé žijí, i jejich vděk. Otevřelo mi to oči,“ poznamenává Daniel.